Senioři bez domova mají v Praze nový Přístav. Je tu klid a čisto, pochvalují si

Štěstí měl například Richard Šváb (49). „Jsem tady přes měsíc,“ řekl Právu.

„A já nějak šest neděl,“ dodává šestašedesátiletý spolubydlící Miloslav Pačes. Společně sdílejí v Přístavu pokoj, který ale připomíná spíš menší bytovou buňku o dvou místnostech s předsíní. Mají tam svou koupelnu se sociálním zařízením, skříně, malou lednici, televizi i balkon. A hlavně čisto a soukromí.

„Podlahu nám tady vytírají dvakrát za den. To ani není potřeba,“ směje se pan Pačes. Srovnání má bohaté, prošel přes hostel, nemocnici i další sociální zařízení.

Nejednou se mu stalo, že ho okradli, čelil i neurvalým nadávkám spolubydlících. „Na Florenci byla jedna lednice pro čtyři patra, tam bych nedal ani suchou housku, i ta by se ztratila,“ vzpomíná.

Dlouhé roky pracoval jako údržbář v jediné firmě, výpověď dostal měsíc před důchodem. Jeho místo zkrátka zrušili. „Šel jsem na sociálku a naštěstí mi dali normální důchod, narazil jsem na hodné lidi,“ dodává.

Najít práci, aby si mohl k důchodu přivydělat, jak sám říká „na pivo“, se mu už ale nepodařilo. Nějaký čas pak pobýval u bratra, odkud musel později odejít.

O bydlení přišel i pan Šváb, který je už několik let v invalidním důchodu s bipolární poruchou. Omezené možnosti výdělku vedly k tomu, že si nemohl dovolit v Praze zaplatit ani nájem za menší byt, odkud ho nakonec vystěhovali. To, že se dostal do Domova Přístav, bere jako nový impuls.

„Měl jsem čtyři měsíce pronajatý malý byt, za který chtěli asi 12 tisíc. Takový nemám ani důchod, nemám ani práci,“ vysvětlil s tím, že by si potřeboval přivydělat. „Jsem opravdu rád, že jsem tady,“ dodává a rovnou to zaklepe do stolu. Rád by uplatnil své zkušenosti s hraním na kytaru nebo znalosti karate.

Do podobně těžké situace se dostává podle Armády spásy stále víc seniorů, kteří končí na ulici a do domova by je nevzali. „Zhruba 25 procent lidí bez domova potřebuje využívat nějakou službu sociální péče,“ dodává organizace.

V Česku byly dosud čtyři Domovy Přístav zřizované Armádou spásy. Cílem je nabídnout lidem důstojný život a dožití. Dva jsou v Moravskoslezském kraji, jeden na Olomoucku, zatím poslední otevřeli v Praze.

Tyto domovy jsou určené především pro seniory, kteří nemají takový příjem, aby si mohli platit pobyt v některém z běžných domovů. „Ceník v Domovech Přístav je asi o dvacet třicet procent nižší než v domovech důchodců, přičemž počítáme s tím, že ti lidé často nedosáhnou ani na ten zlevněný ceník,“ řekl Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.

Každému z nájemníků musí ze zákona zůstat po uhrazení ubytování a stravy 15 procent příjmu. Pokud jim to nevychází, ceny jim v Přístavu sníží. „Domov seniorů vybere 60 až 65 procent od klientů a zbytek doplácí stát dotačně. V Přístavech je to naopak. Zhruba 30 až 35 procent zaplatí klient z důchodu nebo sociálních dávek a velkou část musí doplnit dotační politika státu,“ vysvětlil Krupa.

S tím se pojí i požadavky na budoucí obyvatele. Musí jít o osoby bez domova starší sedmadvaceti let. Podmínkou je také snížená fyzická nebo psychická soběstačnost s pravidelnou potřebou pomoci jiných.

Potřeba je lékařský posudek, zájemce čeká i sociální šetření, které ukáže, jestli splňují požadavky. „Je to jako činžovní dům. Když někdo potřebuje s něčím pomoct, tak jim pomůžeme,“ vysvětlil princip Přístavu jeden ze sociálních pracovníků.

Režim je relativně volný, dodržet je třeba zákaz kouření uvnitř nebo pronášení alkoholu či jiných látek.