Článek
To rozmetání, které sociální demokracii o víkendu potkalo, je na první pohled nepochopitelné. Ekonomice se daří nad očekávání, nezaměstnanost přece jen klesá, výkony zahraničního obchodu více než utěšené, k tomu plánována nemalá podpora chudších rodin (společné zdanění manželů) plus velkorysé půjčky mladým na byty - a takový výsledek. To musí mít a má konkrétní příčiny.
Dvě chyby Lidového domu jsou nasnadě. Taktická, tj. kvalita nasazených kandidátů do Senátu, a strategická: jakou stranu ČSSD vlastně lidem nabízí a co v předvolební kampani vůbec nabízela. Co si Lidový dům například sliboval od figury politicky tak marné, jako je Ivan David? Jako by nestačila zkušenost z nedávné kandidatury Marie Součkové v Brně. V senátních volbách roste role osobností, potvrdil to ostatně před měsícem i Erazim Kohák v Praze 4. Prohrál sice, ale s nejlepším výsledkem, jaký kdy kandidát ČSSD v této baště ODS zaznamenal. Nemůže-li Lidový dům nabídnout více takových osobností, odsuzuje se k dalším prohrám.
V krajských volbách si voliči za levicovou stranu vybrali KSČM. Také sice něco ztratila, ve všech krajích se však umístila před sociálními demokraty. Co nabízí ČSSD, nabízejíc samu sebe? Trochu levicovosti, trochu pravicovosti, trochu středu, upřímně myšlená košťata, přesvědčivého však co? Naproti tomu ODS i KSČM nabízejí sice artikl (pro mne) zcela nepřijatelný, avšak, marná sláva, čitelný. ČSSD má dvě možnosti. Buďto se snažit KSČM přemistrovat v jejím levicovém extremismu, což je cesta do pekel, nebo si, asi v opozici, prodělá svoji krizi a vyjde znovu do boje jako sociální demokracie moderního evropského střihu. Neučiní-li tak, zmizí a bude nahrazena, doufejme, že v budoucnu reformovanou a jinak pojmenovanou KSČM. Obávám se však, že současné vedení ČSSD tohoto manévru není schopno.
Slušelo by se zvolat sláva vítězům a vzdát čest poraženým. Nějak mi to nejde. Představitelé ODS se ani po velikém vítězství nezbavili své duševní nízkosti. Poslanec Tlustý totiž odůvodnil malou volební účast nechutí občanů vstoupit do politického rybníka, zaneřáděného prý ČSSD, třebaže právě modří ptáci do něj káleli pilněji než pilně. Poslanec Nečas v televizi promluvil v podobném duchu. A vzdát čest poraženým? To by musely hlavy ČSSD projevit alespoň náznak sebekritiky a nehledat útěchu v tom, že eurovolby dopadly pro ně ještě hůře. Protože debakl je debakl.
PRÁVO 8. listopadu