Článek
Odborníci se shodují, že počet dosud odhalených případů je jen špičkou ledovce. Případy žen, jejichž manžel nebo partner se zároveň stal jejich pasákem, zaznamenávají především neziskové organizace, kterým se některé oběti svěří, a žádají je o pomoc.
„Měli jsme několik takových příběhů. Rodinám se třeba nedařilo finančně a násilník si uvědomil, že by to byl poměrně lehký zdroj příjmu. A svou paní k prostituci prostě donutil,“ popsala Právu Zdena Prokopová z centra pro ženy Rosa.
Pachatel pak ženu vozí sám na trasu, do hotelů nebo jí přivádí zákazníky přímo domů. Typický způsob podle expertů neexistuje, stejně jako „návod“, jak oběť k sexuálnímu otroctví přinutit.
„Způsobem donucení může být nátlak - ekonomickou situací, přes děti. Muž může ženu vydírat, nemusí se jednat jen o fyzické násilí. Existuje mnoho cest, jak člověka donutit dělat věci, které sami chcete, ale on ne,“ přiblížila Právu ředitelka organizace La Strada zabývající se obchodem s lidmi Markéta Hronková.
Podle ní násilníci spoléhají na to, že pro ženy je v podstatě nereálné okamžitě sbalit kufry a odejít. Zvlášť pokud je oběť na svého trýznitele ekonomicky vázaná.
„Často se setkáváme s reakcemi typu ‚vždyť ji tam nikdo nedržel‘. Vztah závislosti má ale mnoho forem a tohle se nedá vyřešit snadno. A násilník o tomto ví,“ zmínila Hronková.
Dostat se ale k obětem rodinného sexbyznysu je velmi obtížné. „Jedná se o velice intimní téma, se kterým se jen málokdy svěří. I když ženy někdy podají trestní oznámení, často je pod vlivem výhrůžek stáhnou,“ upozornila Prokopová.
Do rukou policie se proto prý dostane jen minimum podobných případů. „Je velmi těžké identifikovat, co se děje ve skrytých podmínkách. A myslíme si, že existuje mnohem víc případů, než které se dostanou k nám nebo k policii,“ podotkla Hronková.
Nemožnost svěřit se
Nejbezbrannějšími oběťmi v domácím sexuálním byznysu a obchodu s lidmi vůbec jsou děti. Obzvlášť v situacích, když jim klienty vodí jejich vlastní rodiče. Ze statistik ministerstva práce a sociálních věcí navíc vyplývá, že se každoročně zvyšuje počet případů dětské prostituce a pornografie. Za posledních deset let téměř čtyřnásobně.
Například v roce 2005 bylo zaznamenáno „pouze“ 12 případů dětské pornografie a sedm dětské prostituce. Loni se číslo první zmiňované kategorie zvýšilo na 66, přičemž bylo odhaleno 23 dětských prostitutů a prostitutek.
Oběti někdy vyhledají pomoc na anonymních krizových telefonních linkách.
„Některé děti zmiňují, že jsou komerčně zneužívány k výrobě pornografie nebo k prostituci. Nutitelem se v těchto případech stávají i rodiče nebo další rodinní příslušníci typu partner matky,“ řekl Právu Peter Porubský z Linky bezpečí.
Příběhy dětí nucených k prostituci vlastní rodinou se podle něj liší případ od případu.
„Například matka prostituuje a dcera je také nucená. Může jít i o byznys, kdy dítě natáčí nějaké pornografické materiály, nebo je to prostituce v určité komunitě, kterou může být třeba sociálně vyloučená lokalita,“ ilustroval Porubský.
Nejčastějšími dětskými nucenými prostituty volajícími na Linku bezpečí jsou mladiství okolo patnácti let. Svou identitu ale odtajnit operátorům a následně i policistům většinou nechtějí.
„Je to hodně zřídka. Většinou hledáme strategie, jak zabránit tomu, aby to dítě dělalo dál. Například je nabádáme, ať říkají, že jsou nemocné a podobně,“ prozradil Porubský.
Podobné typy hovorů jsou ale na Lince bezpečí prý spíše ojedinělým jevem. Děti často nemají šanci se komukoli svěřit a na svou situaci upozornit. „Tento typ zneužívání je určitě častější než počet hovorů, které my zaznamenáme. Ty děti jsou tak kontrolované a hlídané, že nemají šanci ani takto dostupnou telefonní službu využít,“ podotkl Porubský.