Článek
„Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu a že dítěti zásadně musí být umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se k věci,“ připomněl soudce zpravodaj Jan Filip.
Dívka, které v době začátku sporu bylo sedm let, byla ve svém věku již nepochybně schopna říci, zda se jí v dané škole líbí, má-li tam kamarády, případně zda by jí vadila změna.
Byla přihlášena zároveň do veřejné základní školy i do soukromé ZŠ s výukou cizích jazyků, kterou od září loňského roku navštěvuje. Do této školy ji přihlásila matka, otec ale navrhoval jinou školu. Krajský soud v Praze však rozhodl, že je v zájmu dívky navštěvovat školu, kterou vybral otec. Kvůli tomuto rozhodnutí se matka obrátila na ÚS a soud vykonavatelnost rozhodnutí odložil. Dívka tak na druhou školu přestoupit nemusela.
Dívku nelze přesouvat a neptat se jí
Soud připomněl, že dívce, která už tak trpěla konfliktem rodičů, nelze bez zjištění jejího názoru zasahovat do života tím, že „do jedné školy již chodit nebude a musí chodit do školy jiné“.
„Školní docházku přitom dobře zvládá a kvůli tomuto zásahu by přišla o všechny spolužáky a známé jen proto, že její rodiče nejsou schopni dohody ohledně její péče,“ uzavřel ÚS, který případ vrátil Krajskému soudu v Praze k opětovnému projednání.