Článek
Nerovnost byla snížena, ale stále bije do očí. Už dnes mají policisté, ve srovnání s jinými profesemi, slušné příjmy. A není pravda, že snaha alespoň částečně snížit rozdíl mezi zvýšením platů policistů a učitelů znamená podceňování nebezpečné a náročné policejní práce.
Ve srovnání s jinými vysokoškolsky vzdělanými pracovníky, jako jsou lékaři, soudci, advokáti, ale i novináři a umělci - o ekonomech či technicích soukromých firem ani nemluvě - jsou na tom učitelé stále bídně. Neodpovídá to ani vážnosti této profese, tradované v české společnosti od národního obrození. Je to v rozporu s programovými záměry ČSSD i vlády, která dobře ví, že právě ve vzdělávání zaostává ČR za vyspělými státy, a to více než třeba v justici, zdravotnictví, armádě nebo policii. Ohrožuje to budoucnost společnosti.
Výrazný rozdíl mezi zvýšením policejních a učitelských platů vrhá nepříznivé světlo na předsedu vlády, který byl donedávna ministrem vnitra a ještě jako ministr takové zvýšení prosadil. I dnes jistě cítí ke "svým mužům" morální závazky. Bylo v pořádku, když zlepšení materiálního postavení prosazoval coby ministr vnitra, ale on je teď premiérem. V našem kancléřském systému je předseda vlády pánem nad všemi členy vlády, které může nechat kdykoli prezidentem z funkce odvolat, když se mu zprotiví. Ministři jsou proto ve svém odporu vůči němu vždy velmi opatrní.
Argument posilování policejních složek, a tím i prestiže, vlivu a moci policie ve společnosti, a to bez ohledu na učitelskou bídu, nelze zamést pod koberec. Neříkají to jen pacifisté a ochránci lidských práv, ale každý, komu jde o jistou vyváženost v materiálním postavení státních zaměstnanců. I ministr financí Sobotka by rád zmírnil prudké zvýšení platů policistů. Růst mezd odmítají také lidovci, kteří navrhují odklad účinnosti o dva roky.
Podle Sobotky se však otázka platů policistů natolik zpolitizovala, že šance na dohodu nyní klesla, jinými slovy, tato šance už není. Ministr tím bezděky odhalil jednu temnou stránku našeho politického systému. Věci je možno řešit jen v zákulisí, většinou dohodou "něco za něco", zatímco veřejné projednávání nějaké nevyřešené otázky znamená její "politizaci".
Politika v myslích mnohých lidí neznamená správu věcí veřejných či veřejné projednávání otázek, které společnost má jako celek řešit, ale silové prosazování mocensko-stranických zájmů. A kdo jednou způsobí, že politická strana zaujme k něčemu nějaké stanovisko, nesmí se divit, že se ho už bude držet a nezmění ho. Je to věc prestiže strany, její pověsti. Nemělo se to "politizovat", ale "předjednat", pěkně v přítmí.
A tak naději mohou dnes učitelé spojovat jen s projednáváním zákona o státním rozpočtu ve Sněmovně. Je docela možné, že poslanci zváží míru lidové popularity kantorského povolání, a s poukazem na společenskou roli učitelstva v minulosti a budoucnosti národa najdou nějaké rezervy - možná i částečně na úkor zvýšení policejních platů. Předsedy vlády se nemusí bát nikdo (pokud není ministrem), předsedy ČSSD jen někteří.
PRÁVO 24. září