Článek
První byla demonstrativní neúčast komunistů. Jeden jejich senátorský veleduch dokonce Havlovi vyčetl, že znevážil Masarykovo dílo. Jaké dílo měl na mysli, například to, když nechal Masaryk jeho předchůdce rozehnat od Lidového domu? Pravda, bývalý prezident Havel jejich stranu i parlamentní zástupce okázale ignoroval. Třeba měl za to, že v opačném případě by znevážil svůj předchozí život. Komunisté by ovšem neměli zapomenout, že tu dnes jejich strana přetrvává hlavně díky Havlovi. Ve vzrušených dnech roku 1989 nebylo daleko k tomu, aby je emoce ulic spláchly do kanálů. V těch dnech bylo slovo slavného disidenta téměř zákonem. K jeho větě "nejsme jako oni" by se proto dnes měli ve svých sekretariátech vděčně modlit.
Co je horší, ceremoniálu se nezúčastnil prezident republiky Václav Klaus. Není pochopitelně povinností současné hlavy státu dívat se, jak bývalá hlava státu dostává pocty, jaké se jemu samotnému při troše smůly mohou vyhnout. Přesto cítím, že Klausova účast na včerejší slavnosti byla z lidského hlediska povinná, a je mi líto, že on to tak necítil. K osobě Václava Havla může mít člověk tisíc výhrad, ale to nic nemění na faktu, že není pouhým jménem z řady ostatních prezidentů. Stal se prezidentem, když se dějiny země dosti významně pohnuly. Nakonec sám Klaus ho při svém nástupu na Hrad ocenil slavným výrokem "pane prezidente Václave Havle, říkám záměrně pane prezidente, protože si myslím, že to tak lidé budou říkat vždy a měli by".
Václav Klaus si jel raději promluvit do Plzně se studenty a Havla "vyřídil" blahopřáním. Kdyby chtěl, mohl si účast v Rytířském sále lehce zařídit. Mohl si dokonce dopřát pocty (či potěšení) předat řády Havlovi sám. Bylo by to výrazem jisté osobní velikosti, či aspoň noblesy.
Čeho je výrazem jeho neúčast, zdráhám se z úcty k jeho úřadu vyslovit.
PRÁVO 15. října