Článek
Špidla je pro. Leč máme parlamentní demokracii a stále ještě, co čert nechtěl, musí "zástupci lidu" o válce a míru hlasovat.
Stále doufám, že předseda vlády a sociální demokracie má v onom pověstném skrytu duše možná i jiné hlavní obavy, než jen ty z malého počtu "válečných hlasů" vlastních lidí. Pravda, s "disidenty", jak nazvala pochybující zákonodárce naší soc. dem. BBC, bývá někdy potíž: ve všech zemích a dobách měli páteř a svědomí a rádi se dovolávli platných mezinárodních norem (a dalších podobných cárů papíru). Ale skutečné důvody k seriózním obavám leží jinde, v průvodu podivných neexistencí.
Co to je? Například hrozící neexistence povědomí, na jak osudovém terénu se naši zákonodárci se svými mandáty a hlasy ocitnou. Všechno nasvědčuje tomu, že ponětí o obsahu rozhodování může být zahlceno i ryze technickými otázkami. Nasadíme jen naše "kuvajtské chemiky" či také prostějovské komando a chrudimské výsadkáře? A kdo nám zaplatí benzín a dopravu? Američané? Američané! Ach, jaká úleva... Ale proč?
Neexistuje logika. Bílý dům nasadil vlídnou tvář na Severní Koreu, která dozorcům OSN dala vale a prokazatelně pokračuje v jaderném programu. Pokud jde o Irák, další zemi "osy zla", palcové titulky novin nás informují když je jen trochu domyslím takto: inspektoři OSN tam na stopu zbraní hromadného ničení nenarazili, a proto USA a Velká Briánie na Předním východě již mají, tamtéž přesunují anebo vbrzku přesunou desítky tisíc vojáků. A leckdo další se k tomu sice skromněji, leč odhodlaně přifaří.
Co když v tom všem není jen Saddám Husajn ve své "kráse" nebo irácká nafta ve svém ekonomickém významu? Co když má byť jen cípek pravdy kritik americké politiky David Korten tvrdící, že Bushova administrativa je prostě pod velkým vlivem náboženských fanatiků? Ti prý považují Přední východ podle Zjevení Janova za Armageddon, za jeviště rozhodujícího boje se Zlem, za místo Posledního soudu: "A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje..." (Zj. 19; 21)
Neexistuje OSN. Což Spojené státy fakticky sepsaly ve své doktríně "preventivních akcí" a nejednou vyjádřily nyní také načasováním své žádosti na českou účast. Odpověď chtějí do patnácti dnů. Sněmovna a Senát se tak musí sejít k hlasování již těsně po půli ledna, asi deset dnů předtím, než mají inspektoři předložit předběžnou zprávu o případných ebezpečích z Iráku. Podepíšeme válečníkům čistý papír, odhlasujeme jim bianco šek zcela bez ohledu na Spojené národy? Žádnou novou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, kterou si žádá například Francie, totiž nelze do té doby očekávat.
Co kdybychom řekli "ne" této destrukci pilířů mírových mezinárodních vztahů, které se už po třicetileté válce, v roce 1648, pokusil založit na suverenitě a vyjednávání vestfálský mírový kongres? Co kdybychom se "duchu doby" postavili, opírajíce se o Evropu?
Jenže ani Evropa asi neexistuje. Velká Británie nedělá americkou politiku snad jenom v otázce životního prostředí; v "preventivních válkách" a v jejich politickém krytí se jeví říkají pomlouvači s narážkou na bývalý SSSR jako "americká Ukrajina". Na tutéž roli z kandidátských zemí apiruje především Polsko. Jinak je po Evropě každý pes, jiná ves.
Většinou se tam však trvá na další rezoluci OSN o Iráku. A řecký don Quijote, ministr zahraničí Papandreu, jehož země od Nového roku předsedá Unii, se právě chystá vést diplomatickou misi po arabských zemích. A hájit zachování míru "do poslední minuty".
Místo České republiky je někde poblíž, ne-li uvnitř takové mise . A role českých politiků a zákonodárců v rozumném a důstojném odložení českého "ano" americké žádosti až do chvíle, kdy OSN iráckou inspekci řádně vyhodnotí. Každý jiný krok bude v historii a historik v čele vlády to snad tuší věcně a lakonicky zaznamenán jako nezodpovědnost.
Jde o to, zda zodpovědnost ještě vůbec existuje. A zda i disidenti už dávno nepatří k podivným neexistencím.