Článek
Tak za prvé: systematická činnost se projevila. Klausovi už asi nikdo nevěří, že si předem nechystal tým, jen umí zprávy o něm dávkovat. Dosavadní informace však nejsou povzbudivé. Samozřejmě že přicházejí nejbližší přátelé, to jinak nejde.
Zvednout obočí však lze, pokud bude nasazeno i nejtvrdší mobilisační jádro z Klausových agresivních kampaní, kde se hodily jakékoliv prostředky. Vypadá to, že startuje odměňování zúčastěných. Pokud by se to potvrdilo, pokračoval by Hrad jako útočiště těch, co spolu mluví a nejsou voleni. Miroslav Macek by si mohl zgustnout.
Za druhé: Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) se ukázalo jako dobré úložiště nejbližších spolupracovníků (Jiří Weigl, Petr Mach) i jako diskusní polygon.
Na něm se zprvu střídali lidé z ODS a třeba i spřátelení "bankéři", později dostávaly prostor také osobnosti z okruhu ČSSD a KSČM (Grégr, Kavan, Rychetský, Ransdorf...)
Za třetí: Klaus ještě není plně prezidentem a chová se skoro jako na dobytém území. Chladně kalkulující muž není zjevně překvapen stavem Hradu, on jen za použití všech možných slovních obratů pokračuje v oddělování od Václava Havla.
Je to ale únavné jak stranická propaganda. Tzv. domeček je v rekonstrukci za 50 miliónů (Klausovi lidé ve Sněmovně prosazovali Hradu tu a tam nižší rozpočet) a Klaus je přesto šokován z "devastace". Přitom Hrad zná za 13 let z mnoha návštěv jistě lépe než po pondělní zběžné první vizitě.
Hlavní přece je, že se nezřítila Daliborka a další části rozsáhlého komplexu prvořadé památky, že... První Klausovy kroky se tedy novému prezidentovi z jeho pohledu technicky velmi vyvedly, ale ten dojem je rozpačitý. Možná i varovný.