Hlavní obsah
Betonový obr u Blovic. Foto: Ivan Blažek, Právo

Obří strategické silo má nové útroby

Hora betonu zůstala, ale technologie uvnitř jsou nové. Silo u Blovic, které skrývá významnou část strategických zásob obilí pro Českou republiku, prošlo důkladnou rekonstrukcí. Práce začaly v dubnu 2018 a skončily loni v prosinci.

Betonový obr u Blovic. Foto: Ivan Blažek, Právo
Obří strategické silo má nové útroby

„Teď je silo ve zkušebním provozu, který poběží rok, ale už nyní je plně funkční,“ sdělil Pavel Švagr, předseda Správy státních hmotných rezerv, pod niž betonový obr s kapacitou 69 tisíc tun obilí spadá.

„Stát vlastní čtyři sila, to blovické je z nich největší a nyní také nejmodernější,“ řekl Právu Švagr. Mohutnější jsou pouze sila soukromých firem v Hustopečích a Olomouci.

Dvanácté patro, pod ním jsou buňky s obilím.

Foto: Ivan Blažek, Právo

Blovická dominanta – komplex je 160 metrů dlouhý, dvacet široký a 63 metrů vysoký – se začala stavět ještě za socialismu v roce 1987, dokončena byla až po změně režimu roku 1991.

Zůstal jen beton

„Ze znaleckých posudků vyplynulo, že technologicky je za hranicí životnosti,“ připomněl Švagr. Docházelo mimo jiné k promíchávání různých druhů obilovin. Podle Vladimíra Česala, generálního ředitele firmy Zeten, která má objekt ve správě, zůstaly jen betonové zdi a dolní kovové výsypky. „Všechno ostatní je nové,“ podotkl Česal. Výměnou prošlo skoro 2400 metrů dopravníků a přes kilometr spádových potrubí, celkem 356 tun materiálu skončilo ve šrotu. Práce byly o to náročnější, že se prováděly za provozu, silo bylo stále v chodu.

Místo dalekého výhledu – ochoz pod vrcholem sila.

Foto: Ivan Blažek, Právo

„Jednu chvíli se na nich podílelo asi šedesát lidí,“ připomněl Česal. Až během úprav se musel dodatečně udělat 3D model celé stavby. „Ukázalo se totiž, že je problém dostat dovnitř nové technologie,“ poznamenal Švagr.

Přestavba sila nakonec stát vyšla na 295 milionů. „Měli jsme strach z víceprací, ale vešly se do jednotek milionů,“ dodal. Beton sanaci nepotřeboval. „Do buněk na ukládání obilí, je jich celkem devětašedesát, se spustili horolezci na lanech a na žádné závady nepřišli,“ konstatoval Česal. Objevily se ale specifické problémy – kupříkladu s uchycením aparátů, které měří teplotu obilí v buňkách. „Odzkoušelo se snad deset různých způsobů upevnění a žádné neobstálo. Vyřešilo se to návratem k původním úchytům,“ uvedl Švagr.

Silo je nyní schopné přijímat 720 tun obilí za hodinu, předtím to bylo skoro o polovinu méně. Nový je i řídicí systém. „Hlučnost, prašnost i bezpečnost odpovídá 21. století,“ dodal Švagr.

Dva roky a pryč

Stát využívá přibližně čtyřicet procent kapacity blovického sila, zbytek slouží pro potřeby zemědělských firem. Obilí se sem kvůli ceně dopravy vozí hlavně z regionu.

„Nás ale nezajímá, odkud je. Jde o to, aby zde bylo v odpovídajícím množství a kvalitě. A aby se včas obměňovalo,“ uzavřel Pavel Švagr. Hraniční doba jsou čtyři roky, ale v praxi dochází k výměně zásob každé dva roky.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků