Hlavní obsah

Narodil se v šestém měsíci a málem umřel. Vše ale překonal

Právo, Václav Pergl

Martinu Hnykovi z Teplic je 25 let. Přišel na svět o tři měsíce dříve, než měl. Lékaři mu nedávali šanci na život. Dnes pracuje na Úřadu vlády v odboru pro sociální začleňování.

Foto: Václav Pergl, Právo

Martin Hnyk dnes pracuje na Úřadu vlády

Článek

Jeho příběh se začal odvíjet v červenci roku 1990, když jeho rodiče byli na dovolené v Krkonoších. Později se od nich dověděl, jak to bylo s jeho narozením.

„Na výletě ve Vrchlabí náhle mamince odtekla plodová voda. Okamžitě byla odvezena do vrchlabské nemocnice, ale tam ji nepřijali, protože na novorozence ve 28. týdnu těhotenství neměli vybavení. Sanitka ji proto odvezla do Hradce Králové, kde se jí ujal mladý lékař a slíbil, že porod oddálí. Ale za dva dny odpoledne jsem přišel na svět. Ve 28. týdnu těhotenství,“ vypráví Martin.

Dvacet operací

Bylo to jen několik málo dnů od hranice tehdejší životaschopnosti. Jen o pár dnů míň a byl by to potrat. Martin vážil 1100 gramů a měřil 36 centimetrů. Měl krvácení do mozku a minutovou klinickou smrt. Bylo to s ním opravdu špatné. Lékaři mu nedávali moc šancí na přežití.

Paní Jitce se zhroutil svět. Porodník si myslel, že Martin nepřežije, snažil se ženu utěšit: „Paní, nic si z toho nedělejte, já bych taky takové dítě nechtěl.“

„Maminku převezli na gynekologickoporodnické oddělení a mě na dětskou kliniku. Po šesti dnech od porodu maminku propustili domů, ale já zůstal v nemocnici ještě tři měsíce,“ říká Martin.

Dohromady jsem absolvoval dvacet nejrůznějších operací a v nemocnicích strávil dlouhé měsíce
Martin Hnyk

Paní Jitka i tatínek Luděk celou tu dobu cítili bezmoc. Když si tři měsíce od porodu přivezli Martina domů, nastalo období strachu o jeho budoucnost. Na vyšetřeních vystřídali všechny lékařské specializace. Chodit začal až ve dvou letech.

Martinovi celkově lékaři diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci. V něčem byl pomalejší, utlumenější, v něčem naopak „hrr“.

Do základní školy nastoupil v sedmi letech. Učení mu nedělalo problém. Vystudoval gymnázium, ale vysokou školu nedokončil. Naštěstí na něm tento těžký začátek trvalé následky nezanechal. Myslí mu to velmi dobře a nemá žádné fyzické ani mentální postižení. Dnes pracuje na Úřadu vlády v oddělení pro sociální začleňování. Bydlí s rodiči a se svým životem je spokojen.

„Mám ale řadu takříkajíc výrobních vad,“ řekl s úsměvem Martin Právu s tím, že měl například zkrácené šlachy na ruce, píštěl v uchu a další.

„Dohromady jsem absolvoval dvacet nejrůznějších operací a v nemocnicích strávil dlouhé měsíce,“ tvrdí Martin.

Foto: Václav Pergl, Právo

Martin Hnyk založil hnutí Dospělý kulíšek, které pomáhá předčasně narozeným dětem.

„Počet předčasně narozených dětí stále stoupá a vědomí, že jsem jiný než moji vrstevníci, mě vedlo k myšlence založit hnutí Dospělý kulíšek, které pomáhá dětem předčasně narozeným. Je velmi složité říci, co je dáno geny, co předčasným porodem, co výchovou,“ tvrdí Martin.

Zachrání dítě vážící 400 gramů

Příběh Martina inspiroval i jeho maminku Jitku. Ta je dnes asistentkou výuky v základní a praktické škole pro mentálně a fyzicky postižené v Teplicích, a využívá tak zkušeností z výchovy Martina.

Lékaři dnes už umějí zachránit dítě, které váží 400 gramů a narodí se předčasně.

V Česku se jen loni narodilo 8500 dětí, což je 7,7 procenta, s porodní váhou pod 2500 gramů, ač normální váha je kolem 3000 gramů. Pod porodní váhu 1500 gramů se narodilo 1295 dětí a pod porodní váhu 1000 gramů 457 dětí.

Většina těchto dětí, jak zdůraznila Daniela Marková, vedoucí lékařka Centra komplexní péče pro děti s perinatální zátěží Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK, si stále nese do života různé mentální či fyzické postižení.

Přesto se každým rokem daří více předčasně narozených dětí uvést do normálního života bez větších potíží.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám