Článek
Jistý nezletilý z Tábora dostal před dvěma lety za sprejerství od okresního soudu napomenutí s výstrahou za to, že počmáral školu sprostými nápisy. Jeho rodiče to ale hnali až k Nejvyššímu soudu (NS). Proti napomenutí, které v loňském roce potvrdil krajský soud, se prostřednictvím advokátky dovolali.
Nespokojili se s tím, že chlapec z toho vyšel dobře, protože mu nebylo ještě patnáct, jinak by se už jednalo o trestný čin. NS se musel věcí zabývat. Letos tedy NS dovolání proti napomenutí s výstrahou za počmáranou školu zamítl. Musel to ovšem na několika stránkách zdůvodnit složitými právními odkazy a formulacemi.
Přitom vyslovil tzv. klíčovou právní větu, závaznou i pro další soudy se sprejery: „Škodlivost jednání spočívá mimo jiné v poměrné zákeřnosti, respektive snadnosti, s níž lze v krátké době posprejováním i ve větším rozsahu narušit estetiku budov a veřejného prostoru.“
Nejvyšší soud neuznal výtku advokátky nezletilého na adresu soudů, že jeho čin důsledně právně nezkoumaly s ohledem na předchozí judikaturu.
Vždyť má kladné hodnocení
Neprošla ani její argumentace, že spáchaný čin měl malý význam, ani zdůraznění bezúhonnosti nezletilého, průměrné až nadprůměrné výsledky ve škole, řádná docházka a dobré hodnocení učiteli. NS neuznal ani tvrzení, že nezletilý nevěděl, že se jedná o trestný čin a jaké má důsledky.
Kromě způsobené majetkové škody mohou podle NS poškození vnímat posprejování jako obzvlášť zlomyslné a dehonestující. Proto dovolání zamítl.
„Soudy zvolily řešení, které nejenže splnilo smysl a účel řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ale mělo v tomto konkrétním případě i pozitivní dopad na další vývoj a chování nezletilého, neboť projednání věci bylo citlivou odezvou za čin, o němž nezletilý věděl, že je protiprávním,“ konstatoval Nejvyšší soud.
Zároveň dodal, že „nezletilému tak bylo nejen ze strany rodičů, ale i autority soudu dáno najevo, že za protiprávní jednání musí nést osobní odpovědnost, což bylo pozitivním signálem do jeho dalšího života a důrazným poučením, že cizí majetek je zákonem chráněn a není dovoleno jej poškozovat.“