Ministr zdravotnictví: Osobně bych poplatek za recept zrušil

U ambulantního specialisty bez doporučení praktika by to mohlo být orientačně 200 korun. Léčba u lékaře specialisty je totiž výrazně nákladnější než u praktického lékaře. Ale je to pouze pracovní verze. Další cifry říkat nebudu. Nemá to smysl, protože to může být úplně jinak. Dejte nám pár týdnů. Až si spočítáme, jaké finanční dopady by úpravy poplatků měly, pak dáme návrhy k celonárodní diskusi. Diskutovat nad pracovními verzemi, které mohou mít jepičí život, bude strašně kalit vody.

Považuji ho za velmi tvrdý. Strop by měl být diferencovanější. Ideální by bylo, kdyby byl lineární s příjmem pacienta. Uvažuji o dvou procentech z příjmu. Je to model, nikoli rozhodnutá věc. Bude to ale administrativně složité.

Abyste mohl ona dvě procenta realizovat, tak jako to mají například v Německu, musíte mít od každého pacienta v podstatě daňové přiznání. A z toho odvodit dvě procenta stropu doplatků a poplatků. To je velmi složité. Dvě modelová procenta reprezentují v podstatě dokonalou solidaritu chudých s bohatými a nemocných se zdravými.

Dá se to tak říci. Úplně chudí lidé dnes poplatky neplatí, protože se na ně vztahuje klauzule sociální nouze, která je od nich osvobozuje. Těchto lidí ale není mnoho. U lidí méně dramaticky chudých by poplatek měl zůstat, i kdyby činil třeba jen jednu korunu. Prostě proto, že i tito lidé musí být regulováni. Zatěžují zdravotní systém stejně jako bohatí. A nebylo by spravedlivé, aby zrovna tato skupina regulována nebyla.

O tom je třeba diskutovat. I bývalý ministr zdravotnictví Julínek v první fázi svého návrhu předpokládal, že děti do určitého věku budou od poplatků osvobozeny. Pak se to v politických diskusích a parlamentních hrátkách změnilo. To je pro mě signál, že diskuse je možná a je také možné, že u dětí by poplatky nebyly vůbec.

Je předčasné o tom hovořit.

Poplatek za recept se táhne se jako červená nit celým strašně složitým mechanismem cenotvorby léků. Má dopad na DPH, na úhradovou cenu léků. V republice existuje jen málo lidí, kteří cenotvorbě léků dokonale rozumějí. Proto chci nejprve mluvit s nimi a pokusit se cenotvorbu zjednodušit.

Je jasné, že poplatek z položky na receptu se změní na poplatek za recept. Když se to bude pracně dělat, tak se to musí spojit s revizí, zda cenotvorbu léků nelze vymyslet jinak. A to jsme v obrovském legislativním balíku, který ošetřuje třetinu toku peněz ve zdravotnictví, tedy necelých 70 miliard korun, které jdou na léky.

Osobně bych s tím neměl problém, ale jsem vázán koaliční dohodou.

Ano, 400 léků by se mohlo vyřadit. Je to tak spočítáno. Problém je ale jinde. Když léky rozdělíte na levné a drahé a takto si stanovíte hranici, potom neřešíte problém vyjmutí léků banálních, které nejsou tak důležité a pacient si je může hradit sám.

Mnohem správnější by bylo, kdyby byl mechanismus vázán na diagnózu. Uvedu příklad. Potřebujete-li brát acylpyrin na občasné bolesti hlavy, tak si ho kupte. Je ale skupina lidí, která acylpyrin bere proti srážlivosti krve po celý rok. Pro ně už to banalita není. Spotřeba logicky převýší ty desetikoruny. Tady je potřeba hledat jinou definici levných léků, nebo ji nechat a přidat další kritérium, například vyjmout chronické pacienty, kteří daný levný lék musí trvale brát.

(Smích). Od té doby, co jsem vstoupil na ministerstvo, jsem připraven úplně na všechno. Ale zatím mě nic nepřekvapilo.

Já vlastně přesně nevím, jak vzniklo to, že Heger byl jmenován ministrem zdravotnictví. TOP 09 ve zdravotnictví opravdu připravila program, který je pravicovější. A TOP 09 o mně věděla, že se pohybuji na středovějším konci spektra.

Jestli lidé, kteří reprezentovali pravicovější program, byli nepřijatelní pro ostatní koaliční partnery a hledal se středovější přístup a člověk, který by ho reprezentoval, pak lze celý problém vysvětlit tak, že když TOP 09 kývla na mou osobu, tak vlastně nepřímo přijala nebo vyslala signál koalici, že je schopná svůj program ve zdravotnictví lehce upravit v rámci koaličních potřeb.

Na to musím říci jediné: ne. Hodně voličů TOP 09 je středověji orientováno. Volili mě proto, že to o mně věděli. Je to tedy spíše jenom v rámci koaličních posunů. Každá strana musí nějak svůj program rozdělit na to, co je pro ni absolutně důležité a z čeho neustoupí, a na věci, kde je schopná se přizpůsobit partnerům.

Ano.

Když ji nepřesvědčím a strana bude s mými kroky nespokojená, tak teoreticky může iniciovat u premiéra mé odvolání nebo na mě může tlačit. Jsem jako každý ministr vázán na jedné straně svou stranickou příslušností a „poslušností“ a na druhé straně poslušností vůči premiérovi. Takže se budu snažit hledat rozumný kompromis mezi premiérem i stranou. Pokud by se konflikt měl vyhrotit, neměl bych nejmenší problém z funkce odejít. A kdyby se našel někdo vhodnější, tak mu to místo přepustím

Já jsem celou volební éru deklaroval, že o žádnou funkci nebojuji, ne že ji nevezmu. Pokud bych dnes seděl v poslaneckých lavicích a nebyl ministrem zdravotnictví, tak to pro mne jako Hegera bude daleko jednodušší než rozmotávat zamotané klubko zdravotnictví.

Ano. Je to směsice uzlů a vy je musíte dlouho rozmotávat. Můžete se z toho zbláznit, ale musíte rozmotávat krůček po krůčku. Občas máte pocit, že to chce vzít nůž, přeříznout a navázat jinde. A to se stalo se zdravotnictvím za 20 let. Různé strany ho chtěly reformovat, ale vlastně ho zamotávaly. Teď je třeba trpělivě rozmotávat. A tak k tomu přistupuji.

Určitě ano. Jenom jsem zjistil, že když jsem u první kličky a zatáhnu za volný konec, začne se utahovat a já musím hledat jinou cestu. Proto se mi těžko odpovídá, jaká ta cesta bude. Proto jsem také opatrný ve svých vyjádřeních.

reformu zdravotnictví připravenou, ale on ano, a tu jeho původní stačí jen oprášit. Když se to neudělá, ztratí se dva roky. Také vám nabídl pomoc. Co vy na to?

Je hodně nabídek na spolupráci. Snažím se je dávat do formy, aby byly srovnatelné, a vyhodnotím je. Nebude to trvat dlouho. Slíbil jsem, že ministerstvo personálně stabilizuji do konce prázdnin. Do té doby by přístup k bývalým reformám měl být vyjasněn.

Chci ji přizvat k jednání.

Je to ostrý člověk. Na druhé straně zdravotnictví velmi rozumí. Některé věci, které prosazoval, racionální základ měly. Shodneme-li se v oblastech diskuse, jak změnit zdravotnictví, pak s panem Rathem mluvit budu rád.

Kdo si nebude chtít připlácet za medicínské výkony, které nepatří do kategorie kosmetických výkonů, tak si nebude muset připlácet. Bude-li chtít lepší oční čočku, dražší kyčelní kloub, který snese větší zátěž, tak tam bych prostor pro připlácení legální cestou rád otevřel.

Pokud komerční pojištění vznikne, pak by bylo racionální, kdyby ho poskytovaly i zdravotní pojišťovny, ale odděleně tak, jako dneska poskytují cestovní pojištění do ciziny. Mohlo by to být prostřednictvím jejich oddělených divizí. Jinými slovy, věci by se účtovaly odděleně a nebylo by možné zasahovat do veřejnoprávního fondu na zdravotní péči.

Pokud komerční pojištění vznikne, pak by bylo racionální, kdyby ho poskytovaly i zdravotní pojišťovny, ale odděleně tak, jako dneska poskytují cestovní pojištění do ciziny. Mohlo by to být prostřednictvím jejich oddělených divizí. Jinými slovy, věci by se účtovaly odděleně a nebylo by možné zasahovat do veřejnoprávního fondu na zdravotní péči. N Připlácení na lepší péči souvisí se zvýšením spoluúčasti pacienta. Teď je zhruba 12 až 14 procent, ale TOP 09 chce, aby byla až 25 procent. Jste pro tento skokový nárůst?

Nárůst musí být sociálně únosný, pozvolný. Nespěchat. On přínos pacienta v přímé platbě do zdravotnického rozpočtu zase tak malý není. V poslední době se zvýšil, ale počítají se do něj i všechny přípravky volně dostupně, které si pacienti koupí sám. Tedy i preparáty, které nemají medicínský efekt.

Na vlastní potřebnou zdravotní péči zase tak velký peníz nejde. A ten by se citlivě zvýšit mohl. Prostor je v podobě nadstandardních zdravotních pomůcek, materiálů, odlehčených sádrových obvazů a podobně. Připlácení za léčbu je však chůzí po tenkém ledě.

S tím problém nemám. Musí však být ošetřeno, že primář bude operovat i běžné pacienty, kteří si ho nevyžádají. Bude-li mít čas, nad rámec běžné pracovní doby, pak může operovat pacienty, kteří si ho vyžádají – a tuto službu nemocnici zaplatí.

Dvě třetiny pacientů jsou pojištěni u Všeobecné zdravotní pojišťovny a ostatní u menších pojišťoven. Tím, že se sloučí, budou více konkurovat VZP.

Ano. Ale jestli se podaří fúze oněch dvou jmenovaných pojišťoven, pak je třeba chvíli vyčkat, abychom zjistili, jak vše bude fungovat. Pokud se další pojišťovny budou chtít dobrovolně sloučit, nejsem proti.

Celý rozhovor s Leošem Hegerem si můžete přečíst v sobotním Právu