Hlavní obsah

Kvůli zájmu potenciálních pěstounů jsou sociální pracovníci na roztrhání

Právo, Jiří Mach

Péče o ohrožené děti prochází zásadní reformou, která má omezit ústavní péči, jež je pro děti v nouzi nejméně vhodným řešením. Přesto je v ČR v ústavní péči na 10 200 dětí. Přebujelému systému má odlehčit posílení řad pěstounů. Transformace však závisí také na nasazení sociálních pracovníků, kteří však už dnes nevědí, kam dřív skočit.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Ilustrační foto

Článek

„Abychom snížili počet dětí v ústavní péči, tak stát vymyslel dobrou myšlenku, ale rychle vykvašenou,“ řekl Právu šéf odboru sociálně-právní ochrany dětí v Rychnově nad Kněžnou František Vogl.

„Když ne denně, tak obden k nám chodí zájemci o pěstounství a říkají: Chceme těm dětem pomoci, v televizi jsme viděli... Pak si napíšou, že chtějí pečovat o dítě do tří let, nejlépe růžolícího blonďáčka s mašlí. Ale ono to tak růžové není, děti z ústavů tuto představu pěstounů kolikrát vůbec nesplňují,“ popsal praxi po letošním uvedení nového zákona o sociálně-právní ochraně dětí v platnost.

Krátké zákonné lhůty

Jenže na takovou zátěž nejsou podle Vogla úřady připraveny. Se změnou systému totiž vznikly úředníkům nové povinnosti. Sociální pracovnice musí nejprve vysvětlovat, jaké povinnosti a práce se k pěstounské péči vážou. S každým žadatelem se musí jednat zvlášť. Vyplnění přihlášek, zařazení do evidence, dohody pro děti, individuální plán ochrany, posouzení stavu situace, návštěva v domácnosti, vysvětlování kladů a záporů – to vše se musí stíhat v zákonných lhůtách, které se se změnou zákona ještě zpřísnily.

Pěstoun pak může po úřednici žádat i různé služby, jako je třeba asistovaný kontakt s rodiči dítěte nebo pomoc při shánění souhlasu rodiče třeba ke zdravotnickému zákroku či hlídání při nastoupení dovolené, na kterou v délce 14 dnů mají pěstouni nově právo. Celkově je třeba s pěstouny více pracovat. A to ještě sociální pracovníci mají procházet intenzívním školením.

„Natahují to přesčasy o sobotách a nedělích, pak chodí do domácností. Denně uklidňuji kolegyni, aby nechodila domů v osm, ale třeba už v šest,“ ironizuje Vogl.

Pracovnice musí zvládat i zaběhlé agendy, od kterých se jim příliš neulehčilo. Každý sociální pracovník, který se začne starat o dítě, jej musí alespoň jednou za čtvrt roku navštívit, a to i v případě, že je dáno do náhradní či ústavní péče stovky kilometrů od sídla úřadu.

Nábory už jedou

Otcem změn je šéf oddělení koncepce rodinné politiky při ministerstvu práce a sociálních věcí Miloslav Macela. Ten je podle Vogla sice uznávaným odborníkem, ale „není na to sám, jsou do toho namočeni ještě poslanci, a proto zákony vypadají, jak vypadají“.

Macela si je vědom, že nový systém bude dobře fungovat leda v případě, že budou dobře fungovat sociální pracovníci. Podle něj reforma počítá s náborem nových sociálních pracovníků a leckde už tyto nábory i probíhají. Momentálně ale běží terénní průzkum, na jehož základě se obce dozvědí, kolik pracovníků budou potřebovat. Financovat pracovníky bude stát.

Macela by také rád sociálním pracovníkům zvýšil mzdy, ale k tomu je třeba souhlas politiků, a tak si nedělá velké naděje. Platy sociálních pracovníků začínají na 15 420 korun bez prémií.

Od létání po celé republice si ale nejspíše příliš neuleví. Na dítě by měl nadále dohlížet pracovník, který jeho případ dobře zná. Pokud si tedy dítě z Aše vezmou do péče pěstouni z jižní Moravy, pak tam bude muset sociální pracovník dojíždět.

„Létající sociální pracovníci budou i nadále, ale pokusíme se to omezit. Vyloučit se to asi úplně nedá, souvisí to s tím rozložením náhradních rodin a služeb,“ řekl Právu Macela.

České unikum

Podle něj je zrovna v Karlovarském kraji pěstounů, že by je spočítal na prstech jedné ruky, zato na jižní Moravě jich je nejvíce.

Přebujelý systém ústavní péče se řadou změn má postupně omezovat. Podle Macely je ve vyspělém světě nemyslitelné, aby tříleté děti zůstávaly v kojeneckých ústavech. Ale i v dalších typech ústavu je prý dětí přespříliš. Nový systém počítá s tím, že se stát bude snažit více pomáhat rodinám, které se dostanou do problémů, aby je děti vůbec nemusely opouštět.

Jestliže jakákoli pomoc bude marná, mělo by dítě být dáno do péče profesionálních pěstounů, která je pro dítě lepší než ústavní. V první fázi by se mělo zaměřit na děti do tří let, postupem času i na starší.

Kojeneckými ústavy projde ročně asi 2000 dětí. Ve školských ústavech, jako jsou dětské domovy, diagnostické a výchovné ústavy, je kolem 7000 dětí a v sociálních ústavech neboli domovech pro děti se zdravotním postižením asi 900 dětí. Dalších zhruba 300 jich je v psychiatrických léčebnách.

Reklama

Související články

SOS dětské vesničky hledají nové pěstounky

Toužíte po naplnění mateřství? Umíte lásku dávat i přijímat? Nyní máte příležitost změnit život nejen sobě, ale také dětem, které nemají možnost vyrůstat...

Výběr článků

Načítám