Článek
Z těchto kandidátů bude Sněmovna vybírat po parlamentních prázdninách jednoho a návrh předloží prezidentovi republiky. Ten je jím vázán jen potud, že nesmí sám jmenovat prezidentem NKÚ nikoho, koho mu Sněmovna nenavrhne. Návrh komory ale může odmítnout a dožadovat se nového. Vloni se prezident Václav Havel jmenování tehdejšího poslance za ČSSD Františka Brožíka obratně vyhnul, ale prezident odmítnout návrh Sněmovny oprávněn je.
Převládající názor na tuto pravomoc prezidenta republiky přesvědčuje i odpůrce dnešní úpravy výkonných pravomocí prezidenta, že ten může přece jen některé kroky Sněmovny napravit. Například ty, které - a tak to bylo v Brožíkově případě - zjevně nesledují prospěch společnosti, nýbrž vzájemně prospěšnou spolupráci politických stran, třeba ODS a ČSSD.
Současný výběr prezidenta NKÚ znesnadňuje pověst, kterou si za léta poctivé práce získal nedávno zesnulý Lubomír Voleník. V právním marasmu české justice a správních úřadů se oceňovala jeho nestrannost, jíž se vyznačoval, i když byl členem ODS. Jistě budou zhodnoceny i další stránky činnosti NKÚ a jejího prezidenta.
Kandidáti jsou jen dva, a oba poslanci, a to je jistě stinnou stránkou této volby. Avšak skutečnost, že proti sobě stojí Beneš a Kupčová, je dobrým východiskem pro výběr, alespoň pro výběr menšího zla. Jako dlouholeté poslance Sněmovna oba dobře zná. Kupčovou jistě podpoří i několik komunistů, už to ohlásili, takže její vítězství je téměř jisté, zejména při veřejném hlasování, které ČSSD asi prosadí.
Kupčová je právnička, a už tím neprávníka Beneše znevýhodňuje. Odmítnutím opakovaných nabídek na křeslo ministryně spravedlnosti prokázala, že nebaží po moci. Jistě nejen Unie svobody, ale i další její poslanci oceňují její antirasistické postoje, jež projevovala i v romských záležitostech. Ani její angažmá v ČSSD ve prospěch Miloše Zemana jí příliš neuškodí (u některých komunistů naopak prospěje), neboť za stoupenkyni klientelismu ji nikdo nemá.
Příkladů, kdy člen strany nepostupoval ve zvolené funkci v zájmu strany, ale v zájmu společnosti, práva a demokracie, je více. Platí to o mnohých velvyslancích, kteří byli členy různých stran. I předseda současné koaliční vlády Vladimír Špidla přesahuje úzké zájmy své strany, až mu to mnozí vyčítají. Nestranický a nestranný způsob výkonu funkce lze nyní očekávat i od Pavla Rychetského.
Volba politika, ba přímo straníka, nemusí být a často ani nebývá spojena se zneužitím funkce ve prospěch jeho strany. Volba Jitky Kupčové může toto pravidlo potvrdit. Často se naopak setkáváme s případy funkcionářů státních, samosprávných a veřejnoprávních orgánů, kdy nestraníci jsou stranicky ovlivnitelní. Přinejmenším.
Prezident Klaus si ve své funkci počíná tu nestranicky, tu stranicky, ale vždy k vylepšení obrazu svého. Tentokrát se jako člen ODS zřejmě opět zpronevěří jejím stanovám, a nebude dbát zájmů své strany - prezidentkou NKÚ jistě jmenuje i sociální demokratku, navrhne-li mu ji Sněmovna. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby prezidenta NKÚ příslušelo navrhovat Senátu. Za současné žabomyší války, kterou vedou prezident republiky a Senát zdánlivě o ústavní soudce, ve skutečnosti o svou prestiž a o potvrzení významu svého úřadu, by Senát u něho těžko pochodil.
Také proto, aby dokázal, že v tomto nedůstojném sporu byl na vině Senát, potvrdí Václav Klaus výběr Sněmovny. Jitce Kupčové už v křesle prezidentky NKÚ nestojí nic v cestě.
PRÁVO 18. srpna