Článek
Ze zprávy vedoucího katedry práva NF VŠE Jana Vondráčka nazvané „Zpráva zpravodaje Etické komise Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze v etické věci prof. PhDr. Martina Kováře, Ph.D.“, se kterou se tato etická komise ztotožnila, vyplývá, že Kovář plagiátorem není.
Doslovně tam stojí, že „projednávání v Etické komisi NF VŠE směřuje ke stanovisku, že v žádném případě nelze přijmout závěr o plagiátorském deliktu prof. Kováře“.
Jde tak o odlišné závěry, než k jakým dospěla etická komise FF UK dne 13. února 2019 a pak univerzitní komise 21. února stejného roku.
Text zpravodaje Vondráčka rovněž připomíná, že odborná literatura již před řadou let upozorňovala na riziko, že „...se boj proti plagiátorství také stává velmi účinným prostředkem, jak profesně odrovnat nepohodlnou osobu...“. Podle NF VŠE tak „postup Etické komise FF UK, následně potvrzený i Etickou komisí UK, vykazuje znaky účelové likvidace prof. Kováře“.
Vedení Filozofické fakulty UK své definitivní stanovisko k případu plagiátorství prof. Martina Kováře zveřejnilo 14. 2. 2019 a nemá důvod na něm nic měnit.
„Stěží lze přehlédnout velmi pochybný postup Etické komise FF UK (a nejen jí) v obdobných záležitostech a v souvislosti s tím též i některá dřívější i pozdější rozhodnutí Etické komise FF UK, kde se zásadním způsobem bral v potaz časový odstup, skutečnost, že v dřívější době neplatilo opatření děkana o etice vědecké práce č. 2/2010, i hledisko rozdílných kritérií u syntetických publikací,“ píše se ve zprávě pro etickou komisi Národohospodářské fakulty.
Filozofická fakulta UK zvažuje právní kroky
Filozofická fakulta nyní vydala k materiálům zveřejněným dne 14. 5. 2020 na webu Národohospodářské fakulty VŠE následující stanovisko vedení FF UK: „Vedení Filozofické fakulty UK své definitivní stanovisko k případu plagiátorství prof. Martina Kováře zveřejnilo 14. 2. 2019 a nemá důvod na něm nic měnit.“
„Považuje výroky na adresu naší fakulty a členů naší akademické obce, které jsou v materiálech na webu NF VŠE obsaženy, za velmi urážlivé a zvážíme další kroky včetně právních,“ dodal děkan fakulty Michal Pullmann.
„Nad jeho rámec zatím nebudeme záležitost komentovat. Pokud bych výhledově měla další informace, ráda vám je nabídnu,“ sdělila Novinkám tisková mluvčí FF UK Zuzana Válková.
O co přesně ale šlo?
Možná se až příliš inspiroval...
„Komise došla k závěru, že na řadě míst mají zkoumané texty charakter nápodoby cizího díla bez dostatečné identifikace zdroje, ze kterého bylo přejímáno. To naplňuje znaky plagiátorství v širším smyslu slova. Jedná se o využívání výsledků cizí tvůrčí práce ve vlastním textu, který se však prezentuje jako text původní,“ konstatovala loni v únoru komise Karlovy univerzity s tím, že není podstatné, zda došlo k plagiátorství z nedbalosti či úmyslně. Došlo podle ní k porušení etického kodexu.
Plagiátorství bývalého prorektora Kováře potvrdila i univerzitní etická komise
Na možné Kovářovo plagiátorství upozornili doktorandi Marek Jandák, Tomáš Konečný a Ondřej Crhák. Poukázali na shody mezi historikovými texty a publikací Barryho Cowarda věnovanou britské historii v období vlády Stuartovců.
Kovář obvinění odmítal, podpořily jej například i posudky dvou českých historiků. Rezignaci zdůvodnil osobními útoky, kterým musí on i jeho rodina čelit.
Prorektor Univerzity Karlovy Martin Kovář končí. Je podezřelý z plagiátorství
Bývalý prorektor Univerzity Karlovy není plagiátorem, tvrdí posudky historiků
Zásadních prohřešků se měl dopustit v knize z roku 2001 „Stuartovská Anglie: Stát a společnost v letech 1603–1689“. Celé pasáže měl prý opsat z druhého vydání knihy Barryho Cowarda „The Stuart Age: England 1603–1714“ z roku 1994.
Kovář připustil, že se před mnoha lety mohl dopustit dílčích pochybení, která se nicméně prý zásadně nevymykala standardům vědecké práce v oboru na přelomu století.
Ze stanovisek UK vůbec nevyplývá, že by měl Kovář možnost se před komisí obhájit či se alespoň nějak vyjádřit.
Podle nynějšího usnesení etické komise NF VŠE Kovář Cowardovu knihu v seznamu literatury uvádí, v samotném textu ji opakovaně cituje a jako zdroj ji nezakrývá. Kovář také prý „neporušil žádný relevantní etický předpis platný (resp. účinný) v rozhodné době“.
Podle závěrečné zprávy z VŠE docházelo též při posuzování Kovářových prací opakovaně k „manipulacím“ s jeho texty a k účelovým vypouštěním jejich částí, poznámek pod čarou či jmen v rejstříku. Autoři zahraničních posudků navíc mají mít vazbu na české prostředí či přímo na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Zpráva cituje i soudního znalce Jiřího Matznera, který o Kovářově díle píše: „Je zpracováno na základě vlastních pravidel, výrazů a osobitého stylu autora se samostatnou strukturou a uspořádáním.“
Zpracovatel závěrečné zprávy Vondráček si všiml i procedurálních pochybení spojených se vznikem a jednáním etické komise FF UK a následně i postupu etické komise celé univerzity, jejichž rozhodnutí jsou tak podle něj nicotná. Došlo prý k opakovanému porušení zákona o vysokých školách a vnitřních předpisů FF UK i samotné Karlovy univerzity.
Podle Vondráčkovy zprávy sice lze polemizovat o tom, zda nebyl Kovář ovlivněn Cowardem až příliš, problém ale je, že ze stanovisek UK vůbec nevyplývá, že by měl Kovář možnost se před komisí obhájit či se alespoň nějak vyjádřit.
