Hlavní obsah

Kastrůlky s jídlem si do práce z domova nosí dvě pětiny Čechů

Právo, Jiří Vavroň

Stále více Čechů zajímá, zda je v zaměstnání kuchyňka či alespoň mikrovlnná trouba, kde si budou moci ohřát jídlo. Vlastnoručně uvařený oběd, často i z vlastních surovin, si totiž denně do práce nosí více než dvě pětiny Čechů. A nejedná se jen o nějakou módní vlnu či snahu ušetřit.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Průzkumy společností Food, Profesia a dalších firem v posledních pěti letech potvrzují, že 40 až 45 procent zaměstnanců se v práci dlouhodobě stravuje jen z vlastních přinesených jídel.

„Vařím kvůli dětem teplé večeře, tak si část jídla, které navíc zbyde, odložím na druhý den do práce,“ řekla Právu Marie, pětatřicetiletá matka dvou dětí.

„Chci vědět, co jím, mohu si tak kontrolovat i váhu. Připravuji si hlavně zeleninová bezmasá jídla, takovou restauraci v okolí svého zaměstnání navíc nemám,“ sdělila Právu třicetiletá Simona.

Lidé výrazně ušetří

Důvodů, proč v Česku přetrvává obliba nošení obědů z domova do zaměstnání, je řada.

„Přispělo k tomu i to, že mnohé firmy zrušily závodní jídelny. Vhodných cenově dostupných restaurací nemusí být v okolí zaměstnání zrovna nadbytek. Navíc lidé nošením obědů i výrazně ušetří, zejména v současnosti, kdy jdou ceny v restauracích nahoru,“ potvrdil finanční poradce František Macháček.

Knedlíky z prášku si mohu odpustit, stejně jako neurčitou omáčku bez barvy i chutě
programátorka Zdena

Nejde o malé částky. Dvacet obědů měsíčně přijde minimálně na 2000 korun. Lidé si nosí jídlo z domova ale i proto, že jim občas prodávané jídlo nechutná. Je tam moc cítit, že se vše dělá z polotovarů, někomu vadí i používané tuky.

„Knedlíky z prášku si mohu odpustit, stejně jako neurčitou omáčku bez barvy i chutě,“ řekla čtyřicetiletá programátorka Zdena.

„Zaplatím v hospodě stovku, a ještě je mi špatně,“ uvedl padesátiletý seřizovač Karel, na kterého proto čeká při odchodu z domova každé ráno manželkou zabalená krabička s jídlem.

Jakým způsobem si pořídíme oběd, výrazně ovlivňuje charakter práce. Jinak se stravuje dělník u linky, jinak úředník, prodavačka či kadeřnice. „Že bych vyrazila na zákoníkem práce zaručenou přestávku na jídlo, je iluze,“ prohlásila kadeřnice Marta. „Jím přinesené jídlo v kratičkých pauzách mezi jednotlivými zákaznicemi,“ dodala.

Jít na oběd je relax

Naopak na jídlo do restaurací ze zásady chodí až pětina zaměstnanců, většinou z kanceláří. „Když jdeme na oběd, nejdeme jen utišit hlad, ale projdeme se, protáhneme tělo, je to výrazný předěl, který nic nenahradí,“ tvrdí třicetiletý Kamil, který odchází pravidelně z nadnárodní firmy na oběd do blízké restaurace spolu s dalšími pěti kolegy.

„Společné obědy utuží naši partu, pak i ta práce je dělnější, nemáme mezi sebou nějaké nepřekonatelné rozpory,“ dodal.

Zhruba patnácti procentům zaměstnanců chození do restaurací usnadňuje i to, že více než 1,3 miliónu zaměstnanců dostává od zaměstnavatele dotované stravenky.

Rozkvět zažívá ale také donášková služba. Stále více Čechů si jídlo do práce objednává, náklady na jeho doručení jsou malé a hlavně firmy doručí jídlo velmi rychle. Nezanikly ani firemní kantýny, kde si lidé stále kupují polévky, uzeniny a saláty.

Jídlo v klidu

Cesty za obědy, ale i domácí tvořivost v kuchyňkách část manažerů kritizuje. Kritizují i stravenky, které podle nich podporují „výlety“ do restaurací.

Vadí jim především, že místo půl hodiny či hodiny na oběd se zaměstnanci vracejí za delší dobu, po obědě podle jejich názoru spíše odpočívají a tráví, než se věnují firemním záležitostem.

Zdravotníci a dietologové, ale i experti jsou však jiného názoru. Práce bez přirozených pauz a fyzického protažení nepřináší vyšší výkon, ale naopak, výrazně jej snižuje.

Reklama

Výběr článků

Načítám