Článek
Navíc pouze v rámci letmo citovaného sdělení šéfa republikánské většiny americké Sněmovny reprezentantů Toma DeLaye.
Lídr republikánů totiž řekl, že před 11. zářím 2001 pokládal arabský svět Spojené státy za papírového tygra. Zatímco nyní, po vítězném tažení proti Iráku, už prý všichni vědí, že se jedná o opravdovou a respektovanou mocnost...
V témže čísle však týž časopis věnoval celé čtyři strany novinového formátu, pět článků a jednu přehlednou chronologii jinému 11. září v jiné zemi: v roce 1973 svrhla v Chile armáda,vedená generálem Augustem Pinochetem, zákonnou koaliční vládu Lidové jednoty i socialistického prezidenta Salvadora Allenda.
Ten se v obleženém a letectvem bombardovaném sídle hlavy státu bránil samopalem a pancéřovou pěstí, aby vposled asi spáchal sebevraždu. Zvláště v průběhu puče a v počátcích následné sedmnáctileté diktatury, kterou - všichni to věděli - jedna respektovaná mocnost fakticky podporovala, bylo v Chile prokazatelně zavražděno nebo beze stopy zmizelo více než tři tisíce lidí.
Proč stále živá událost, jež před dvěma lety otřásla světem, je ve francouzské optice převrstvena událostí, která před třemi desetiletími otřásla hlavně západní levicí? A i tehdy ještě útlocitnými liberály, jimž se o příští epoše preventivních úderů zatím ani nesnilo?
Určitě nejde o pouhý výron antiamerikanismu, který s oblibou přistrkuje k sobě v čase a prostoru tak vzdálené události. Byť je lákavým pojítkem osoba Henryho Kissingera, který po teroristickém aktu v USA odvodil, že nepřáteli svobody jsou vedle teroristů i ti, kdož vrahům poskytují finanční a ideovou podporu. Neboť finanční, ideovou i zcela konkrétní podporu vražedné mašinérii státního teroru v Chile 1973 organizoval - Henry Kissinger.
Ne, proti mediálnímu proudu jdoucí analytikové úporně hledají hlubinnější pravdu.
Kupodivu se při tom stále zabývají otázkou povahy tehdejší chilské revoluce, jejíž nit zahraniční šachisté a domácí generálové brutálně přetrhli. Napořád a čím dál častěji se objevují rozbory Allendova projevu z 21. května 1971, v němž definoval revoluci - proti názoru mnoha socialistů i komunistů - jako ústavní změnu, prováděnou demokraticky silou různorodé většiny. A socialismus jako systém "svobodný, demokratický a pluralitní".
Dodnes se uvažuje o novém způsobu Allendova socialismu, který se objevil právě v době vážných příznaků zcela zjevné krize tzv. socialismů reálných. Ale koho to vlastně ještě teď doopravdy zajímá, kdo je pořád dychtiv nějakých alternativ? Sami Chilané?
Ti jsou při pohledu na minulost ostře rozděleni a mládež ji ani příliš neotvírá (45 procent obyvatel se narodilo po 11. září 1973). Stařec Pinochet raději nevystrkuje nos a přiznává politickou odpovědnost. Jedni generálové jsou souzeni a zbylí hovoří o lidských právech. Tvář Salvadora Allenda svobodně hledí z plakátů na každém rohu a Pinochetova žena svobodně kritizuje jeho "kanonizaci". Vládne socialistický prezident Ricardo Lagos, jenž mluví o solidárním státě. A podepisuje s Georgem Bushem smlouvu o volném obchodu...
Ano, Chile je dnes jiná země, v níž socialismus socialistů není už vizí zásadního předělu, ale pragmatickou hrou přítomné chvíle. Zurčí tu totiž ten proud dějin, který se vítězně prodral do popředí a je i u nás s chutí připomínán. Na jeho počátku stáli generálové, kteří si v roce 1975 pozvali ekonoma Miltona Friedmana a jeho neoliberální chicagské hochy. Tihle pionýři - a právě v Santiagu de Chile - roztočili mlýnici privatizací, deregulací, liberalizací, sociálních škrtů a soukromých penzijních fondů, mlýnici, která dosud rachotí.
Hospodářský zázrak "chilského jaguára" 80. a 90. let zůstává povinnou svatyní liberálních ekonomů. Lze se dnes v našem tisku dočíst i podivný kalkul, že všechny ty dávné mrtvoly "komunistů" byly cenou za pozdější zázrak prudkého růstu ekonomiky.
Jak asi Usáma bin Ládin v předvečer 11. září kalkuloval lidskou cenu zázraku Alláhova? A proč v nynější - prosperující i solidární - chilské společnosti vypukla minulý měsíc generální stávka, poprvé po sedmnácti letech? I kvůli odpovědím na takovéto otázky pokládám za vhodné vzpomenout v tento den také jiné září. V úplně jiné zemi.
PRÁVO 11. září