Článek
V prvním případě šlo o "střet zájmů", ve druhém o matení veřejnosti;otázka přece měla znít: Podaří se vládě počet lumpáren výrazně snížit? Zatočit s lumpy definitivně se přece ještě nepodařilo nikomu, co je svět světem, tak jak se asi dalo hlasovat jinak než záporně?
Doufám, že bez střetu zájmů a bez matení veřejnosti se budou jak média, tak politici vyjadřovat, pokud přijde brzy čas, kdy referendum, nejtypičtější nástroj demokracie, se stane opět hojně používaným slovem. To až se bude rozhodovat, jakým způsobem hlasování přijmeme Evropskou ústavu. Zda k tomu bude stačit prostá většina zákonodárců, zda bude třeba většiny ústavní, či zda ji budeme přijímat všelidovým hlasováním.
Vládní koalici s její těsnou většinou by jistě vyhovoval způsob první. A proč ne? Podle premiéra stejně nejde o ústavu, ale mezinárodní smlouvu shrnující smlouvy předchozí, tedy platné, takže proč se vysilovat složitými procedurami?
Jenže ať už jde či nejde o ústavu, bude to zastřešující dokument, který narýsuje podobu Evropy příštích let včetně našeho postavení v ní. Pokud jsou dnešní vládnoucí politici zodpovědní, měli by sami usilovat, aby byla tak významná smlouva přijata aspoň ústavní většinou, i když to bude vyžadovat vysilující dřinu v parlamentu.
Proti finančně nákladnému a politicky rizikovému referendu stojí námitka, že většinový občan textu smlouvy stejně nerozumí, ani nemá zájem si to nechat zevrubně vysvětlit, a tak by za sebe měl nechat rozhodovat experty. Potíž je v tom, že odporem k referendu v momentech důležitého rozhodování je zpochybňována samotná demokracie, vláda většiny. Ta demokracie, která má svým zprůměrováním bdít nad tím, aby předsudky a zmatky supermozků nezaplevelily zemi.
Myslím, že bychom se měli držet slavného, i když pro politiky často tak nepohodlného Aristotelova výroku: Prostý občan je horší soudce věcí než odborník;všichni dohromady jsou však lepší.´
PRÁVO 6. října