Hlavní obsah

Hovorka: poplatky u lékařů chtěly pojišťovny kvůli údajům pro privatizaci

Právo, Oldřich Danda

Reforma zdravotnictví byla jednou z příčin neúspěchu ODS v krajských volbách. Poplatky u lékaře vzbudily nevoli voličů. Lidovecký poslanec Ludvík Hovorka se ale domnívá, že třicetikorunový poplatek nebyl zaveden ani tak kvůli získání dalších prostředků, ale že měl především umožnit získat pojišťovnám informace o pohybu pacientů pro privatizaci a zavedení systému řízené péče, kde by ministerstvo hrálo druhé housle. Uvedl to v rozhovoru pro sobotní Právo.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL)

Článek

Souhlasíte s tím, že ODS a vládě prohrály volby poplatky a zdravotnické otázky?

Je to do značné míry pravda, i když to není otázka pouze zdravotnictví. Je tu určitá arogance a přehlížení problémů. Jestli vláda chce dožít do řádných voleb, tak se musí hodně změnit. Již v roce 2006 jsem byl pro to, aby byly předčasné volby. Neviděl jsem řešení v tom, že se vytvoří menšinová vláda, nebo vláda s přeběhlíky. To mi bylo proti srsti, a zvláště když jsem si přečetl vládní prohlášení.

Proč podle vás ODS začala reformu zdravotnictví tímto krokem?

To je evidentní. ODS, respektive ministerstvo zdravotnictví potřebovalo získat informace o prostupu pacientů ordinacemi, lékárnami, nemocnicemi a podobně. Jedná se tady o získání signálních údajů. O to se pojišťovny snažily již dříve, ale jelikož za to lékařům nechtěly zaplatit, tak ti to odmítli.

K čemu tyto informace potřebují?

Potřebují, tedy doufám, že potřebovali, pro systém řízené péče. Po tom je velká poptávka, aby se to zavedlo ve všech pojišťovnách. Zástupci ministerstva už na tom pracovali ve VZP, v České národní zdravotní a v několika dalších pojišťovnách. Velice aktivní v tom byl poradce pana ministra pan Macháček, který začal dělat projekty řízené péče.

To bylo dohodnuté v rámci koalice?

V žádném případě, oni počítali, že se ten systém spustí na základě pilotních projektů, které už v jednotlivých pojišťovnách začali prosazovat. A když jsem se na to ministra ptal, tak uvedl, že je to aktivita pojišťoven, kterou nemohou ovlivnit. Ale nemluvil pravdu, protože já mám informace, že to prosazovali zástupci ministerstva.

Kam podle vás celá reforma zdravotnictví směřuje?

Svými kroky jednoznačně chtějí vytvořit prostor pro svobodné podnikání ve zdravotnictví. Když nám představovali reformu, tak tvrdili, že to bude dobře fungovat, že tady bude úřad pro kontrolu nad pojišťovnami, ale když jsme do toho šli dál, tak jsme zjistili, že se jedná pouze o rozvolnění kompetencí ministerstva.

Co tedy chcete, aby se ve zdravotnictví dělo? Vše zastavit a začít od nuly?

Nejdůležitější by bylo, kdyby se začaly řešit aktuální problémy ve zdravotnictví. Tým, který přišel na ministerstvo zdravotnictví, začal naplňovat vizi postupné transformace a privatizace zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic a vůbec neřešil aktuální problémy. Neřešil nedostatek lékařů některých profesí, neřešil vysokou věkovou strukturu praktických dětských lékařů, zubařů, nedostatek zubařů, sester. Těch chybí přes tři tisíce.

To se úplně pominulo. Utlumil se institut pro vzdělávání lékařů tím, že mu nedali prostředky. Musí si vydělat. To mi přijde naprosto absurdní. Na nedostatek lékařů upozorňuje lékařská komora a představitelé fakult. Pokud se s tím nezačne něco dělat, nastane kolaps.

Měl by podle vás by měl ministr Julínek odejít?

To je záležitost premiéra, ale i našeho předsedy strany, který by měl panu Topolánkovi říci, že už nejde dále pokračovat v předkládání zdravotnických zákonů s cílem, kterým není dobro pacienta.

Nejdříve to byla příprava privatizace fakultních nemocnic a zdravotních pojišťoven, a když to vyvolalo averzi a odpor, zařadili zpětný chod nebo zpomalili. Kdyby volby dopadly dobře, tak by to pokračovalo dál.

Měly by být zákona o zdravotním pojištění a zdravotních službách, které odmítáte, definitivně opuštěny?

Tři z těch čtyř zákonů nejsou podle mého vůbec způsobilé k dalšímu projednávání. To je zákon o zdravotních službách, o specifických zdravotních službách a novela o veřejném zdravotním pojištění. Ta je nejhorší, protože tam dochází k úplnému zpochybnění toho, na co má pacient ze zdravotního pojištění nárok.

V zákonu o zdravotních službách je definován nárok nikoli na péči, ale na zdravotní služby ve veřejném zájmu. To, co je veřejný zájem, má rozhodovat ministerstvo zdravotnictví.

V zákonu o veřejném pojištění je volně stanoveno, že člověk bude mít nárok na péči, která je přiměřená jeho stavu, která je přiměřeně bezpečná a poskytovaná nejméně ekonomicky náročným způsobem. Já bych rád věděl, kde v Evropě mají takto minimálně vymezenou zdravotní péči.

Pokud by zákony prošly do Sněmovny, vy byste pro ně nehlasoval a znamenalo by to, že byste ztratil důvěru k vládě jako celku?

Pro mě by to byla ztráta důvěry.

Znamenalo by to, že byste proti ní hlasoval například při dalším hlasování o nedůvěře vládě?

Hlasoval bych pro nedůvěru. Řekl jsem to dost jasně, a pokud si z toho nevzali ponaučení, tak se mnou dále nemohou počítat.

Vy byste chtěl být ministr zdravotnictví?

Ne, já jsem o tom nikdy neuvažoval. Já nejsem totiž odborník na zdravotnictví. Tam by měl být člověk, který má vzdělání v oboru medicíny nebo ekonomie.

Reklama

Výběr článků

Načítám