Článek
Historie už dávno rozsoudila spor mezi komunistickým socialismem ruských bolševiků a socialismem evropských sociálních demokratů. Ten první vybudoval a dovršil Stalin na základě axiomu svého učitele Lenina, podle které je základem socialismu diktatura proletariátu. A to je "moc, opírající se o násilí a neomezená žádnými zákony".
Pro sociální demokraty nepostradatelnými pilíři socialismu byly a jsou svoboda slova, politická pluralita, úcta k zákonům a respektování soukromého majetku. Projekt ruských bolševiků vždy produkoval všeobecný nedostatek, hlad a teror.
Sociální demokraté dotlačili společnost ke spravedlivější dělbě statků a nakonec i ke vzniku států skutečně sociálních. Je historickým paradoxem, že se tak dálo za nechtěné pomoci Josifa Stalina. Strach z jeho experimentu jakkoliv surového a krvavého urychloval ústupčivost klasického kapitalismu požadavkům sociální spravedlnosti v Evropě.
Na Říjnové revoluci, která byla pro Rusko neštěstím bez míry a hranic, vydělali námezdně pracující v západní Evropě. Mohl se komunistický model socialismu vydařit? Byl Stalin patologickou úchylkou, nebo zákonitým produktem onoho modelu?
Nedá se pochybovat, že pravdivé je druhá odpověď. Společnost a stát, jejichž základem je ona "moc, opírající se o násilí a neomezená žádnými zákony", musí nutně někoho jako Stalin stvořit. A nemusel to být Stalin. Mohl to být Lenin, kdyby měl více času, mohl to být Trocký, kdyby nepodlehl v boji o Leninův plášť Stalinovi, mohl to být kdokoliv. Nedejme se mýlit existencí zákonů ve Stalinově říši.
Právě v roce 1935, kdy Stalin dal sepsat ústavu, mimochodem relativně demokratickou, začala nejstrašnější doba komunistického socialismu: tisíc poprav den co den po tři roky. Po zákonu ovšem, jak jinak. Zákon "pěti stébel" trestal smrtí toho, kdo z kolchozního pole ukradl pět klásků. Počet lidí, které Stalinův komunistický socialismus zabil, nikdo přesně nezná. Spodní odhad je 15-20 miliónů v letech 1918-1941.
Bilance tak strašlivá zamazala špínou i socialismus evropský, demokratický. Dočasně ovšem, protože myšlenku tak životaschopnou leninsko-stalinský experiment poškodit mohl, zničit však nikoliv.