Článek
Duka se podle svých slov pokusí napomoci, aby v české společnosti byla atmosféra jako o Vánocích. Klaus na to reagoval, že se nad tím bude muset zamyslet. Duka to však uvedl "na pravou míru". Nejde podle něj o to, aby lidé okupovali supermarkety.
Duka sdělil po setkání s Klausem, že oficiálně správu pražské arcidiecéze i celé české církve převezme 10. dubna. Do té doby bude nadále řídit své biskupství v Hradci Králové, stejně tak i jeho předchůdce Miloslav Vlk bude působit na Hradě jako administrátor pražské arcidiecéze.
Duka opouští úřad biskupa Královéhradecké diecéze po více než jedenácti letech a stěhuje se do Prahy na stolec nového českého primase. Duku podle očekávání jmenoval v sobotu papež Benedikt XVI.
Duka slíbil otevřený dialog v církvi v duchu smíření se společností. „Uvědomuji si své limity a to, že úřad přesahuje mé schopnosti. Proto prosím o pochopení a porozumění všechny lidi dobré vůle. Jestliže jsme před dvaceti lety vstupovali do atmosféry velkých nadějí, tak nyní na nás doléhá krize a chci říci, že církev rozumí obavám společnosti a chce s ní být solidární,“ řekl novinářům v Hradci Králové bezprostředně po svém jmenování do čela české katolické církve.
Pokračoval, že následovat bude nyní jeho setkání s kardinálem Vlkem a jednání o dohodě na předání úřadu. Podle kodexu církevního práva by to mělo být do dvou měsíců. Ve své nové funkci by podle svých slov chtěl to, co se naučil v hradecké diecézi, přenést do pražského prostředí.
„Tam se budu muset více seznámit s tím, co během dvaceti let vybudoval arcibiskup Vlk. A bylo toho hodně, málo se třeba ví o tom, že v Praze se podařilo vybudovat komunitní centra, takže pražská sídliště už nejsou bez kostelů a bez možnosti setkávání lidí, kteří tam spolu mohou hovořit nejen o náboženských otázkách,“ připomněl.
Otázka církevních restitucí je podle jeho slov zejména úkol pro vládu ČR. „Tato věc řadu let blokuje rozvoj obcí, měst či krajů a do jisté míry vyvolává určitý neklid ve společnosti, ale i v církvi. My upřednostňujeme takovou dohodu, která bude ku prospěchu celé společnosti, a tím pádem i církví a náboženských společností. Nechceme žádný nadstandard, řekl Duka.
Podle něj současná vláda a parlamentní strany hledají cesty k řešení. „Z úřadu pražského arcibiskupa to řešit nemohu, to je třeba činit v rámci České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Vyrovnání by mělo být také určitým napravením křivd, které se třeba ze strany katolické církve udály na církvích nekatolických,“ připomněl.
„Jsem tak trochu chráněná památka“
Na východní Čechy bude Duka podle svých slov rád vzpomínat. „Prožil jsem tu řadu krásných událostí, ale na co nikdy nezapomenu, to je panoráma historického Hradce, a jsou to lidé, s nimiž jsem se při své práci setkával. Všude jsem se cítil jako doma, ať to bylo na univerzitě nebo třeba i na fotbalovém stadiónu. Doufám, že i Praha bude takto otevřená,“ řekl Duka s tím, že si zároveň uvědomuje, že je třeba učinit církev přitažlivější pro mladé.
„Já jsem člověk, který se narodil v první polovině minulého století, jsem tedy tak trochu kulturní chráněná památka. Před pěti lety jsme uzavřeli zasedání tzv. plenárního sněmu, na kterém se podíleli mladí lidé s kritickým duchem a tento sněm jasně řekl, že církev potřebuje otevřený a odvážný dialog v duchu smíření se společností,“ uvedl dále Duka.
„Uvědomujeme si to, ale zároveň tak trochu prosíme o jistou shovívavost, protože církev po desítkách let nesvobody musela nejen utvářet svou strukturu, ale musela i uvnitř sama sebe vydiskutovat určité názorové proudy, představované těmi, kteří se chtěli vracet do doby před komunismem. Bylo to pochopitelné, vždyť církev měla silnější pozici u těch generací, které byly formovány v dobách náboženské svobody,“ řekl Duka.
Podle něj se církev dnes „musí obracet ke generaci, která církev zná, něco o ní slyšela od svých rodičů a prarodičů, a my musíme najít řeč, jak k ní hovořit o Bohu a o člověku jednadvacátého století v kontextu moderní vědy a nové situace“.
Na případné zavedení daňových asignací (část daní by adresoval poplatník přímo na jím daný účel) nemá vyhraněný názor. „Současný systém financování církví se zrodil po konfiskaci majetků církví, a to nejen katolických, a víme že nyní dostáváme určitou část zisku, pocházejícího z tohoto vlastnictví, jenž je v rukou státu, obcí, měst či krajů. Tím můžeme ujistit ostatní veřejnost, že nikdo, kdo nechce, opravdu nemusí církev podporovat,“ ujistil Duka.