Hlavní obsah
Ilustrační foto - prezident na výstavě v roce 2008 Foto: Ondřej Kořínek

Příznivci Miloše Zemana utrpěli ve druhém kole prezidentské volby fiasko. To není špatný začátek pro rozběhnutí diskuse o směřování země, které se tak jako tak nevyhneme. Je třeba začít už konečně mluvit o tom, kde jsou hlavní rizika dalšího vývoje společnosti.

Ilustrační foto - prezident na výstavě v roce 2008 Foto: Ondřej Kořínek
Co zbylo z velkého třesku

Zemanovi stoupenci nám v této debatě už asi nic nového neřeknou. Přejali totiž bezezbytku taktiku Václava Klause, kterého dříve tolik kritizovali. Základem této taktiky je přeceňování úspěchů vlastního vládnutí a bagatelizování rizik, na která během svých vlád rukou společnou a nerozdílnou zakládali.

Jak by to vypadalo, pokud by byl Miloš Zeman zvolen prezidentem, předvedl nedávno na stránkách Práva člověk, jehož tentýž Zeman už dopředu jmenoval na předním místě v řadě svých budoucích prezidentských poradců. Myšlení Zemanových poradců odpovídá společnosti s vysokou mírou sociální homogenity a s autoritativní centralistickou vládou, která není zvyklá nechat si do svých stereotypů od kohokoliv mluvit. My však žijeme ve společnosti, která se pronikavě sociálně diferencuje, kde nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají a kde mnohost lobbistických tlaků z tuzemska i zahraničí výrazně snižuje vládě prostor k vládnutí.

Nejprve o přeceňování vlastních úspěchů. Miroslav Grégr uvádí průměrné údaje o růstu reálných mezd, růstu spotřeby domácností a růstu fyzického objemu prodeje v letech Zemanovy vlády. Tyto průměry mají hned dvojí výhodu. Působí exaktně a přitom zastírají realitu. Znemožňují nám vidět, o kolik se během stejné doby diferencovala spotřeba domácností sociálně, profesně, regionálně. S touto logikou by mohl docent Grégr obcházet pražské tramvajáky a vysvětlovat jim, že nemají důvod stěžovat si na nízké mzdy, neboť průměrný příjem v Praze dosahuje již něco kolem 140 procent průměrného republikového příjmu.

Grégrovy průměry růstu koupěschopnosti nám bohužel neřeknou nic o tom, o kolik se ve stejné době třeba na Ostravsku meziročně zvyšoval počet domácností, jimž bylo nutno vyplácet sociální dávky do životního minima. A byl to růst mnohem intenzívnější než třeba růst spotřebitelské důvěry.

Nepodařilo se u nás dosud položit základy pro rozvoj silných a početných středních vrstev. Průměrné údaje tak mohou nerušeně zastírat narůstající rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými. Tyto rozdíly však sehrají velkou úlohu v konečné podobě reformy veřejných financí. Bývalý místopředseda vlády Grégr je přesvědčen, že je "opravdu nehoráznost" vydávat tuto reformu za útok na peněženku řadového občana. Reformu přece navrhuje vláda s většinovou účastí ČSSD. Jaksi mu uniklo prohlášení současného místopředsedy vlády Petra Mareše, že jeho strana by z vlády odešla okamžitě, jakmile by se ČSSD začala chovat socialisticky.

Jistě. Dnes se slibuje, že osekávání sociálního státu postihne pouze flákače a simulanty. Ještě nedávno ale kdosi sliboval akci "čisté ruce" a kdosi jiný zase sliboval "velký třesk" v průmyslu. Z obou akcí zbyly třesky plesky. Co zbude ze slibů o udržení sociálního státu?

(Autor je sociolog)

PRÁVO 29. ledna

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků