Článek
Vše se ale rázem změnilo, když inflace začala stoupat. Centrální banka zareagovala zvýšením svých sazeb. To mírně naštvalo novou vládu, ustavenou s odhodláním, že nyní hospodářství začne růst jak o závod ani ne tak nízkými daněmi, jako nízkými sazbami ČNB. Vládní ekonomové zareagovali temně znějícím a široké veřejnosti nepříliš známým faktem, že centrální banka nám zde zanechá dluh za své dosavadní hospodaření ve výši zhruba šedesáti miliard, se kterým bude třeba se nějak vypořádat.
Banka se ihned (a prakticky po dvou letech mlčení) ústy svého guvernéra veřejně ozvala, že schodek není žádný objev, ale převážně výsledek kursových operací, které také přispěly k tomu, že ekonomika je stabilní a že ztrátu banka údajně pokryje ze svých zisků. Drobná potyčka však naznačila, že spor o to, do jaké míry má vlastně být centrální banka nezávislá na vývoji reálné ekonomiky i politiky, nezanikl, jen prostě vyšuměl z politického zájmu. Kam se ale může kdykoli vrátit. Banka na sebe začíná poutat pozornost ale i ze dvou jiných důvodů.
Blíží se doba, kdy prezident republiky bude muset jmenovat nového guvernéra a část členů bankovní rady. Končí jim totiž mandát. Současný prezident Václav Klaus se netajil nikdy svým despektivním vztahem k centrální bance, kterou svého času vinil za hospodářskou stagnaci, která poslala ke dnu vládu, jejímž byl premiérem. Současně se netajil nesouhlasem s tím, aby bankovní radu a guvernéra jmenoval pouze prezident (tehdy Václav Havel) bez konzultací s širokou politickou a odbornou reprezentací.
Zajímavé proto bude sledovat, zda současný prezident využije svého legitimního práva a bude členy bankovní rady jmenovat jen podle svého vědomí a svědomí a bezesporu své ekonomické erudice. Nebo zda bude postupovat podle svých dřívějších postojů a bude složení bankovní rady konzultovat. Třeba i s vládou. Zatím se však prezident k obsazení postů v bankovní radě nijak razantně nevyjadřoval, což jen nahrává různým spekulacím o jejím budoucím složení.
Okolo České národní banky se dá očekávat v příštích měsících dost rozruchu ještě z jiného důvodu. Nová bankovní rada se bude významně podílet na zapojení naší země do eurozóny. Stanoví nám především kurs, kterým budeme měnit naše korunky k euru.
Současně bude působit v prostředí, kdy probíhá reforma veřejných financí, za dva roky proběhnou parlamentní volby, které už dnes dramatizuje na české poměry nebývale ostrý politický boj mezi ODS a ČSSD. Politický zápas o podobu sociálního či nesociálního státu nabývá na tvrdosti a nevybíravosti, při snaze využít pro vítězství prakticky všech prostředků.
Mezi významné prostředky a způsoby, jak zapůsobit na vývoj ekonomiky (a zprostředkovaně i politiky), bezesporu patří i politika a rozhodnutí centrální banky.
Proto bude mimořádně zajímavé dění okolo ČNB sledovat. V politických grémiích jednotlivých stran se určitě vedou diskuse, jak politice ČNB přes personální obsazení možná trochu pomoci, aby šla tím správným směrem. I když každý politik a ekonom se zaklíná nezávislostí ČNB, nezávislost si každý představuje jinak a po svém.
Centrální banka musí být nezávislá, aby krotila snahu politiků všech barev zapojit do ideologie všechno, včetně koruny. Na druhé straně si guvernér a bankovní rada nemůžou dělat, co chtějí. V demokratické společnosti ke skutečné rozumné nezávislosti přispěje především to, když se včas o ČNB a jejím obsazení začne veřejně mluvit. Proto už nastal čas ticho okolo ČNB porušit.
PRÁVO 6. října