Článek
Počet nehod, od nichž řidič ujede, v posledních letech roste. Ve většině případů jde sice jen o pomačkané plechy, avšak někteří mizí i od vážných neštěstí.
Loni při takových nehodách zemřelo 10 lidí. Letos je smutná bilance zatím příznivější – během prvních pěti měsíců při karambolech, od nichž viník ujel, zemřel jeden člověk.
„Osobně si myslím, že těchto případů začíná být hodně. Možná se o tom víc mluví, jelikož máme různé kamerové systémy, takže tyto případy se zaznamenávají častěji. Vidíme na nich, že kolem neštěstí projíždějí auta, aniž by zpomalila nebo něco udělala,“ domnívá se Roman Budský z platformy Vize 0, která se zaměřuje na bezpečnost na silnicích.
Ujetí od dopravní nehody je jedním z nejvážnějších přestupků. Šofér může přijít o sedm bodů, pět tisíc korun a řidičské oprávnění. V případě zranění některého z účastníků vede úprk od nehody až za mříže. Podle trestního zákoníku totiž hrozí za neposkytnutí pomoci až pětileté vězení.
Desítky odsouzených
Před soudem kvůli tomu stanou ročně desítky lidí. Statistiky ministerstva spravedlnosti uvádějí detailní čísla: loni si podmíněný trest s odebráním řidičáku vysloužilo 56 osob, osm nezodpovědných řidičů skončilo ve vězení. Čtyři z nich dostali trest v sazbě od jednoho do pěti let.
Včasné přivolání pomoci přitom může zachránit životy. Důležitá je doslova každá minuta. „Když se zkrátí doba příjezdu ambulance o čtyři minuty, zvýší se šance na přežití o 40 procent,“ tvrdí dopravní expert Budský.
Lidé často říkají, že nechtějí být součástí té vyšetřovací mašinerie, bojí se, že někomu ještě něco udělají a sami budou mít problémy
Policie eviduje za prvních šest měsíců letošního roku 350 případů, kdy po nehodě zraněným bylo nutné poskytnout první pomoc, avšak nedostala se jim. Loni policie takových případů napočítala 813.
Bojí se ztráty bonusů z pojistky
Podle analýzy oddělení ministerstva dopravy BESIP zabývajícího se bezpečností na komunikacích ujíždějí od méně závažných nehod řidiči z obavy ze ztráty bonusu z povinného ručení. U vážnějších autonehod se ale může dostavit šok. „Jedince to může ovlivnit natolik, že například jinak zodpovědný řidič v důsledku šokové reakce z místa nehody odjede,“ popisuje analýza BESIP.
Dopravní expert Budský se ale setkává nejen s lhostejností, ale i se strachem pomoci. „Lidé často říkají, že nechtějí být součástí té vyšetřovací mašinerie, bojí se, že někomu ještě něco udělají a sami budou mít problémy. Někteří řeknou, že nemůžou vidět krev,“ řekl.
Ačkoli zachovat chladnou hlavu u nehody není snadné, skutečně to minimum, co dokáže udělat každý z nás, je zvednout telefon a zavolat zdravotníky
Obava, že si oběť nehody bude později na svého zachránce stěžovat, ale není podle Budského namístě. „Je to fáma. Když někomu zlomíte žebra při provádění nepřímé srdeční masáže, tak tam přece hrozilo něco horšího než zlomená žebra – smrt. Žebra zlomí i zdravotníci,“ vysvětluje odborník.
„Ačkoli zachovat chladnou hlavu u nehody není snadné, skutečně to minimum, co dokáže udělat každý z nás, je zvednout telefon a zavolat zdravotníky,“ dodává Budský.
Lidé podle něj musí dodržovat při pomoci základní pravidla. Zajet autem co nejvíce vpravo, kde nejméně překáží, zapnout varovné blinkry, obléknout reflexní vestu a místo nehody označit výstražným trojúhelníkem.
„Když běžíte s trojúhelníkem, už můžete volat na jednu z tísňových linek. Po označení se můžete věnovat zraněným a zároveň víte, že pomoc je na cestě,“ radí Budský.
Důležité podle něj je zůstat stále na příjmu, tedy neodkládat mobilní telefon. „Záchranáři se vás mohou potřebovat doptat nebo vám poradit,“ dodal Budský.