Článek
Jde o počítačový program fungující se zhruba devadesátiprocentní přesností vyvinutý Radovanem Smíškem z brněnského Vysokého učení technického (VUT). Zabrání tak zbytečným operacím.
Navíc může zajistit, aby se tato velmi drahá zdravotnická technika dostala lidem, kteří ji skutečně potřebují. V České republice žije zhruba sto tisíc lidí s kardiostimulátorem, který ve dne v noci dohlíží na to, aby obě srdeční komory pracovaly, jak mají.
Množství lidí, kteří se bez voperovaného přístroje neobejdou, vzrůstá s tím, jak se zvyšuje věk, jehož se populace v Česku dožívá. Smíškův program již mohou využívat kardiologové z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny. Vyvinut byl pro soutěž v USA.
Souboj chytrých hlav
Mladý vývojář působí v Ústavu biomedicínského inženýrství fakulty elektrotechniky VUT a na metodách analýzy signálů ze srdce spolupracuje i s kolegy z Akademie věd České republiky.
Před časem se zúčastnil prestižní soutěže vyhlášené Mezinárodní společností počítačové elektrokardiologie sídlící v USA. Zapojilo se do ní
osm špičkových týmů z celého světa.
Za úkoly měly rozluštit signály srdce získané elektrokardiografií (EKG) a s pomocí
nejmodernější techniky určit, která část ze 600 pacientů kardiostimulátor skutečně potřebuje.
Přechytračil umělou inteligenci
Aby bylo zadání ještě složitější, bylo nutné podle signálů odhalit pacienty s tzv. blokádou levého Tawarova raménka. Ti totiž potřebují biventrikulární kardiostimulátor stimulující obě srdeční komory. U nich je velká šance, že jim voperované zařízení pomůže.
Jen u poloviny z 600 signálů se dalo ověřit, jak na tom pacient skutečně je. Smíškův
Jen u poloviny z 600 signálů se dalo ověřit, jak na tom pacient skutečně je. Smíškův program je všechny roztřídil s devadesátiprocentní přesností. „Výsledek měření je velmi dobrý. Program si poradil i s hraničními případy. Šlo tedy o EKG lidí se srdečními vadami, jimž by ale voperování kardiostimulátoru nepomohlo,“
řekl Právu tvůrce programu.
Zatímco vývojáři velkých firem a týmy z prestižních univerzit vsadili na využití umělé inteligence, Smíšek zvolil logiku. Při využití umělé inteligence je nutné vytvořit neuronovou síť. Zjednodušeně řečeno jsou počítačovému programu předkládány stovky, ba tisíce případů a u každého je mu vysvětlováno, který je již na kardiostimulátor a který ne. Tím vzniká kvalitní síť. Smíšek měl však ověřených pouze 300 signálů, u nichž zaručeně věděl, jak je má rozlišit. Na vytvoření neuronové sítě to tedy bylo málo.
Změnil přístup a rozhodl se signály analyzovat podle drobných odchylek. Vývojář vytvořil čtrnáct parametrů. Program naučil, aby se zaměřil právě na ně, aby vnímal drobné odlišnosti v EKG, které byly klíčem k roztřídění pacientů do jednotlivých skupin. „Využití umělé inteligence není vždy všelékem,“ dodal Smíšek s úsměvem.