Článek
Speciální zákon zabývající se kamerovými systémy v ČR není, úprava pro bezpečnostní složky existuje v zákoně o Policii ČR, nikoliv pro policii obecní.
Firmy a jednotlivci musejí kamery registrovat
Společnosti, státní orgány či jednotlivci v případě, že provozují systémy se záznamovým zařízením, se musejí registrovat u Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). „Úřad registruje přibližně 5700 subjektů, které provozují kamerové systémy se záznamovým zařízením (nejde o jednotlivé kamery – pozn. red.). Nejvíce registrací připadá na bytová družstva, následují školy, hotely, herny, kulturní, sociální a sportovní zařízení,“ sdělil Právu mluvčí ÚOOÚ David Pavlát.
Dodal, že policejní systémy úřad neregistruje, neboť mají výjimku z oznamovací povinnosti. „Počty nových žádostí o registraci kamerových systémů se za posledních několik let drží na stejné úrovni. Od počátku letošního roku jde o přibližně 870 žádostí,“ doplnil Pavlát.
Desítky kontrol
Poradce pro ochranu soukromí Oldřich Kužílek varuje, že džin bezpečnostních kamer v Česku vyletěl z láhve. „Otázka je, jak ho dostat zpět,“ podotkl s tím, že záznamy mohou vytvořit paralelní realitu, která může být zneužita.
Podle Pavláta provede ÚOOÚ ročně desítky kontrol, zda je komplexně dodržován zákon o ochraně osobních údajů. „Lze říci, že problém, kdy jsou záznamy uchovávány po dobu, která není nezbytná k naplnění stanoveného účelu, je poměrně častý. Takové porušení zákona je pochopitelně sankcionováno,“ sdělil Právu s tím, že za přiměřenou lhůtu úřad považuje tři dny.
O důslednosti kontroly se přesvědčili i strážníci v hlavním městě. Náměstek ředitele pražské městské policie Ludvík Klema řekl Právu, že kontroly ochránců dat jsou časté, ta poslední v pražské policii trvala čtyři roky.
Klema soudí, že zabezpečení před zneužitím je dostatečné. „Do systému, kde se nahrávky uchovávají, je režimový přístup. Ten navíc hlídají ještě další tři systémy a zaznamená se i to, pokud někdo obrázek stáhne či s ním následně pracuje,“ uvedl s tím, že případné zneužití je trestný čin.
„Pokud vás dnes v Praze kamera natočí, tak systém nahrávku automaticky vymaže po 30 dnech. Něco jiného je, když dojde ke spáchání trestného činu. To pak záznam policie přiřadí ke spisu a pořídí kopii, se kterou dále pracuje. Originální nahrávku ale systém i tak vymaže,“ řekl Právu.
„Malé osobní omezení“
Klema tvrdí, že není příznivcem orwellovské společnosti, na druhou stranu by bez kamer policisté nedopadli tolik zločinců. „Kamera se také nebojí svědčit a nehrozí, že si něčeho nevšimne. Po událostech v Norsku se tlak, jak dohledat a zabránit podobným událostem, zvýší,“ odhaduje.
Ani vedoucímu katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR Jiřímu Strausovi zvyšující se počet kamer na veřejném prostranství nevadí. „Za bezpečnost se vždy platí. Je to malé osobní omezení z hlediska zvýšení bezpečnosti společnosti,“ říká.
Faktem ale je, že poslední enklávy soukromí se tenčí – zkušební kabinky, šatny na koupalištích a toalety jsou stále bez kamer. I když ani to už není stoprocentní tabu. A to ještě není řeč o stále menších špionážních kamerách, které může nasadit kde kdo, nejen soukromé bezpečnostní služby či obchodní konkurence. Příklad mladíka před počítačem s webovou kamerou to dokazuje.