Jen tak mimochodem: místopředseda KSČM Jiří Dolejš, který byl jedním z panelistů, se v podstatě vyjádřil pro zavedení školného na VŠ. Celkový dojem však byl jednolitý. Ačkoli diskutující ekonomové měli různé názory na průběh, radikálnost a nástroje reformy veřejných financí, vládní odhodlání zahájit reformu přivítal každý. Premiér v tomto vysoce odborném prostředí zastupoval politickou moc, která musí o změnách rozhodnout a načasovat způsob, cíl a prostředky reformy. S nezlomným přesvědčením, že žádný jiný propracovaný projekt reformy neexistuje, dal Špidla najevo, že odklad nebude.

Citoval Napoleonovo dáme se do toho, a pak se uvidí, a řekl, že vyčkávat na lepší konstelaci nelze, neboť ta ideální nikdy nepřijde. Dva dny předtím Špidla v neoficiálním rozhovoru řekl, že se už na boje spojené s reformou těší. Na zmínku o spekulacích, které kolují mezi politiky o hrozbách vládě, jen poznamenal, že je jejich výskyt přirozený, protože doba je nervózní. Nervy může mít vláda právě z toho, že všichni nyní vědí, v jaké chvíli bude nejzranitelnější. Nastane již koncem července při schvalování balíku zákonů k reformě.

Premiér sice spojil svou demisi a pád vlády až s krachem reformního rozpočtu na podzim, ale ruce zvednuté proti tomuto balíku nebo jednotlivým zákonům by se pro něj nezbytně staly předzvěstí chmurných časů. Duchů se vznáší nad Špidlovou reformou hned několik. Ten první se vynořil po úspěšném referendu v nejmenší koaliční straně a temně žádal odchod z vlády, když už jsme dorazili do Evropy. Zatím po úterním jednání špiček US-DEU zalezl. Ale po loňských zkušenostech s unionisty nemůže si být soc. demokracie pevnou podporou reformy z pravého křídla koalice úplně jista.

Druhý duch má duhovou barvu. Zrodil se ze spekulace, že kdyby Špidlův tým musel říct vale, došlo by pod tlakem sílících problémů k ustavení širokopásmové vlády národní spásy. V reformě veřejných financí by pokračovala, ale s převahou pravicovějších receptů. Jména, která duhový duch za svých letů v politických kruzích vypouští do vzduchu, jsou Václav Klaus jako případný strůjce reformy nového typu, Stanislav Gross jako soc. dem. vůdce nového typu a možná i Jiří Rusnok jako premiér nového typu. Volat ducha k odpovědnosti nejde. Dnes tady je, a zítra se náhle rozplyne - ale našeptávání v uších zůstává.

Třetí duch voní po tlačence a polévkách ze sáčku. Je tak málo důvěryhodný, že leckomu z oslovených touto chimérou se zdá, že si lokla až moc becherovky. Nicméně dokázal vyděsit nejen soukmenovce, ale i řadu koaličníků, kteří se touto možností nedávno zabývali. Řečeno jasným jazykem politiky, šíří se obavy, že se do Prahy na bílém koni vrátí Miloš Zeman. Fámy mu přisuzují vůdčí postavení v té části soc. demokracie, která se Špidlou ani s Grossem nepůjde.

Koaličníky - ale také mnohé v soc. dem. - mrazí právě z představy, že řada poslanců ČSSD reformu nejdříve potopí a pak ustaví vlastní poslanecký klub a později třeba i novou stranu, jakousi ČSSD (MZ). Prosím laskavé čtenáře, aby autora nekamenovali. Duchové se prostě v politice vyskytují a věrni svému poslání usilovně straší. Zpravidla příliš neškodí - až na dvě výjimky. Buď se aktivní politik při pohledu na ducha natolik vyleká, že udělá nějakou hloupost. Anebo se duch zhmotní - a pak je opravdu po legraci.

PRÁVO 19. června 2003