Článek
V době, kdy zápas končil, projevili svůj vděk skandováním jména trenéra Karla Brücknera, voláním "Češi! Češi!" a potleskem. Mnozí ale porážku neunesli a z náměstí odešli ještě před závěrečným hvizdem. Nevěřili, že by Češi mohli s deseti hráči vývoj utkání obrátit.
Na náměstí se sešly tisíce lidí, jejich tváře byly pomalovány barvami trikolóry, většina měla na sobě dresy českého týmu a v ruce vlajku. Fanoušků soupeřova celku mnoho nedorazilo, zelenobíločervené vlajky se nad hlavami přítomného hloučku Italů objevily jen dvakrát - vždy, když italští fotbalisté vstřelili gól.
"Dnes je tu nejvíc lidí," hodnotí třicetiletý Radek z pořádkové služby. Na Staroměstském náměstí hlídkuje už potřetí. "Zatím nebyly žádné problémy. Teď jsou lidé ovlivnění situací, že musíme vyhrát, a tak jsou zamlklejší. A bezdomovci? Ti k takovým akcím patří, nemají jinou zábavu než tuhle. Ti jsou také v pohodě," řekl.
Fotbal sledoval každý
Fotbal sleduje i paní Milada z úklidové služby. V oranžové vestě čeká na konec zápasu. "Vždycky tu zůstane strašný bordel, zvlášť po Němcích a Italech. Ale my jsme šikovní a za dvě hodiny to vždycky uklidíme," směje se žena, která prý hrála jedenáct let fotbal za Moravolen Šumperk. Kopala v záloze.
Za stavu 0:1 i ona věří, že Češi aspoň remizují a odborně dodává: "Škoda Kollera, ten by byl moc dobrý!"
Konečný stav 0:2 v náš neprospěch někteří fandové neunesou. Z fotbalových bohů se rázem stávají břídilové. "Nekňubáci! Na to tam vůbec nemuseli jezdit!" prohodí muž středního věku. "Bože, to je škoda!" přidává se jeho kolega. Náměstí je za chvíli prázdné, zbylo jen smetí na dlažbě a smutek v duších fotbalových Čechů, kteří už přestali skákat.
"Život jde dál, pokusí se o další šampionát," řekl jeden z fanoušků, který před úvodním výkopem zápasu věřil ve vítězství Česka 2:1. "Alespoň jsme se dostali na MS. Ale to, co jsme předvedli s Ghanou, nic moc," dodal příznivec, kterému jinak nebylo příliš do řeči.
Fotbal se sledoval i v kině
Fotbalový zápas s Itálií sledovali společně v Praze nejen fanoušci v restauracích ale třeba i bezdomovci ve středisku Naděje či návštěvníci žižkovského kina Aero, které se jinak zaměřuje spíše na nekomerční filmovou tvorbu.
"Tady v kině Aero jsou lidé na smutné konce zvyklí," komentoval porážku Jiří Šebesta, který akci připravoval. Promítali zde všechny zápasy českého mužstva. Utkání s Itálií doprovodila komentářem Ester Kočičková.
Fotbal prý do kina přilákal i lidi, kteří ho jinak nesledují. "Netušila jsem, že když někdo dostane červenou kartu, tak mužstvo má o hráče méně," řekla po zápase jedna z divaček.