Jsou to pěšáci ve službách agentur. Obyčejní lidé, kteří si průzkumy přivydělávají. Ale přece trochu zvláštní. Tajemní. Zveřejnit celé jméno? Ani náhodou! Nechat se vyfotit? Kdepak.

Štíhlý a výřečný Luděk je už mezi nimi mazák. S dotazníky chodí deset let. Před volbami má žně a také snazší práci. S dotazem, který lístek lidé vhodí v červnu do urny, ho nyní málokdo vyhodí.

"Lidi si rádi zanadávají, dokonce chtějí k odpovědím připojit i jména," usmívá se tazatel agentury STEM. To ale nejde, jména, adresy, občas i telefonní spojení si sice Luděk zaznamenává, ale jen pro zpětnou kontrolu. Kdyby si agentura chtěla prověřit, že svůj díl průzkumu nevycucal z prstu a nechce třeba nějaké straně přihrát lepší výsledek. Údaje o dotazovaných ale odevzdává zvlášť, aby se k odpovědím nedalo jméno hned přiřadit.

"Volají lidem, nebo rozesílají dopisy, aby si ověřili, zda byli skutečně dotazováni," uvádí ke zpětné kontrole. Ovlivnit výsledek, jak sám říká, moc nemůže, i kdyby chtěl. Z tisícihlavé armády respondentů on sám vyslechne a agentuře dodá maximálně jedenáct odpovědí.

"Rovnalo by se to tedy statistické chybě, ale na podvod by se stejně tak do dvou měsíců přišlo," říká. Se snahou ho ovlivnit, ať úplatkem či výhružkou, se nikdy nesetkal.

Politici sami nevolají

S blížícími se volbami frekvence tepu politiků stoupá a stejně tak frekvence volebních průzkumů. Některým stranám dávají naději, jiným ji berou. Pokud je pro stranu průzkum příznivý, její politici ho často citují, jestliže strana v průzkumu propadne, okamžitě jsou pro ně průzkumy nevěrohodné s dovětkem, že se "při volbách ukáže".

Lidovci si ale v dubnu mohli stěžovat po právu. Rozptyl v jejich výsledcích byl totiž značný. Zatímco jeden den by získali ve Sněmovně dvacet křesel, hned další den by se tam vůbec nedostali.

Nejostřeji průzkumy napadl šéf Nezávislých demokratů a bývalý ředitel TV Nova Vladimír Železný, podle kterého si lze u agentur jedno procento koupit za půl miliónu. Šéfové agentur STEM a Factum Invenio to odmítají.

"Podobnými výroky politici zastírají svůj neúspěch, místo aby se zamysleli, kde udělali chybu a poučili se," říká ředitel STEM Jan Hartl. "Občas nám volají příznivci stran nebo agentury, které je zastupují. Ptají se, zda by to mohlo být více, nikdy však nezavolají přímo sami politici," dodává šéf Factum Invenio Jan Herzmann. No ještě aby! K čemu by byli oddaní pomocníci?

Zadání přijde poštou

Průzkum pro Luďka začíná zadáním od agentury - otázky, počet respondentů, jejich profil a termín odevzdání výsledků mu přijde v obálce poštou. Potom vyráží na lov odpovědí.

"Například musím oslovit čtyři lidi určitého věku, pohlaví a vzdělání. Jejich výběr záleží na mně, ale je třeba slušností neoslovovat lidi z jednoho baráku. Nejdříve jdu naslepo, pak se snažím od respondentů získat doporučení na některého z jejich známých, kdo by odpovídal zadání. Je to pak jednodušší. Když doporučení nedostanu, musím to znovu zkoušet náhodně," líčil Luděk.

"Přijdu, představím se, ukážu svou kartičku a požádám o jejich čas. Pokud souhlasí, odbude se dotazování do čtyřiceti minut. Nejhorší bývají poslední dva tři lidé. Snažím se nenechávat si na závěr to nejtěžší, třeba sedmdesátiletého vysokoškoláka, nebo lidi se základním vzděláním. Těch je totiž nejméně. Nejlepší je, když mi zbude čtyřicetiletý s maturitou. Toho najdu klidně naslepo velmi rychle. Na zpracování odpovědí mám sedm až deset dnů, pak vše zase v obálce pošlu do agentury," vysvětlil Luděk. Pokud STEM potřebuje bleskový průzkum, sbírá odpovědi na ulici.

"V neděli je politická debata, v pondělí dostanu zadání a v úterý ho musím odevzdat. Mám tři až osm otázek, odchytím si jedenáct lidí. Nejdříve si je profiltruju, abych zjistil, jakého jsou vzdělání a věku, což bývá znovu součástí zadání, pak je zpovídám. Lidi oslovuji většinou před metrem. Prvních pět bývá v pohodě, nejhorší je čekání na poslední tři, aby odpovídali profilu ze zadání. Když mám odpovědi pohromadě, faxuju je firmě," říká Luděk, který si k platu tiskaře měsíčně průzkumy přivydělá zhruba čtyři tisíce. Pracuje ale pro dvě agentury. Ty to sice nevidí rády, ale nezakazují to.

Tazatelé pod dohledem

Podobná zadání dostává i Jana, která sbírá data pro Factum Invenio. Oba přiznávají, že je to hodně tvrdě vydělaný chléb. Často marně zvoní u dveří, lidé ani nevyhlédnou. Tazatel pak musí o dům dál. Luděk tvrdí, že ho "k šípku" pošlou tak dva z deseti dotazovaných, Jana nechtěla svou úspěšnost hodnotit.

"Je to jak kdy, lidé jsou různí. Jednou mě nějaký nerudný pán naháněl po sídlišti. Chtěl vědět, jak jsem na něj přišla. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mi jeho jméno a adresa přišla se zadáním od agentury," říká. Agentury totiž tazatelům v rámci adresného dotazování posílají přesná jména a adresy lidí, za kterými musí pro odpověď dojít. Ty nakupují od firem, které je legálně sestavují. To se týká hlavně komerčních průzkumů. "Často si popovídám i o něčem jiném, než jsem původně chtěla. Zejména u důchodců, kteří žijí sami a potřebují se svěřit," dodává žena, která má hlavní pracovní poměr jako úřednice ve státní správě. Svou odměnu za dotazníky nechtěla prozradit. Liší se to podle cílové skupiny, jak složité je získat data a rychlosti průzkumu. "Někdy musím sbírat data například jen od zubařů," dodává.

Důvěra agentur v tazatele není bezmezná. Kontrola je nutná, shodují se šéfové. Pokud jim přijde některý výsledek podivný, zaměří se na tazatele, který s ním přišel. "Občas se najde někdo, kdo podvádí, s tím pak ukončíme spolupráci," říká Hartl. Herzmann ho doplňuje: "Například, když má někde KSČM dlouhodobě okolo 30 procent a pak nám od tazatele přijde ze stejného místa výrazně vyšší podpora pro ODS, tak si jeho práci prověříme."

Na průzkumech většinou nedělá stejná skupina tazatelů, zvykem je měnit jejich složení. Tazatelů mají agentury okolo tisíce, na jednom průzkumu jich pracuje ale jen několik desítek. STEM se ptá okolo šestnácti set lidí, Factum Invenio necelé tisícovky. "Kdyby se to některý tazatel pokoušel hodně ovlivnit, přijdeme na něj. Pokud to ale udělá u jediné odpovědi, tak to samozřejmě nemáme jak odhalit," uvádí Herzmann.

"Nesmím vypadat jako bytový tipař"

Aby cesty za respondenty neskončily nezdarem, používají tazatelé několik fíglů. Většinu tají, přesto Luděk jeden prozradil: "Řeknu jim třeba, že za nimi jedu až z druhého konce Prahy. Občas to zabere, slitují se a pozvou mě dál."

"V Praze je to těžké, lidé se více bojí. Mimo hlavní město je to o něco jednodušší. Hodně záleží na postavě tazatele, musí vypadat důvěryhodně a ne jako bytový tipař," dodal.

Ti, kteří tazatele neodmítnou, si mohou být jisti, že od něj mají na čas pokoj. "Nesmíme oslovit téhož člověka vícekrát za rok. V menších městech je lhůta půlroční," prozrazuje Jana. Vedle toho je přísný zákaz oslovit rodinné příslušníky, kolegové z práce a přátelé jsou povoleni - pokud odpovídají zadanému profilu respondenta.

Do první linie průzkumů se agenturám hlásí různé typy lidí. Jsou mezi nimi dělníci, úřednice, ale i vysokoškolští učitelé. "Ti to vítají jako šanci popovídat si s tzv. normálními lidmi, k čemuž při svém povolání nemají příležitost," uvedl Hartl s tím, že agentury se snaží, aby tazatelská síť byla co nejpestřejší. "Jiným způsobem pracují třeba studenti, jinak zase důchodci, kteří si více povídají s lidmi. Ta síť musí být rozprostřená, nelze ji složit jen ze žen v domácnosti. Prostě každý člověk je něčím zvláštní, každý oslovuje lidi podle jiného vzorce," zakončil Hartl.

Před vstupem do "služby" musí každý projít osobním pohovorem a školením, jak vystupovat, jak jednat s lidmi. Potom několikrát vyrazí do ulic s otázkami jen na zkoušku. Uspěje-li, je hotovo, zrodil se tazatel.