„Uhnízdili se především v malých bunkrech, tzv. řopících, odkud hodlali čelit postupující sovětské armádě. Uvnitř bunkrů jsme nacházeli různé věci, třeba dřevěné stolky, jimiž německé posádky řopíky vybavily,“ přiblížil znalec vojenské historie Trutnovska Miroslav Kejzlar.

„Přítomnost německých posádek v lehkých opevněních dosvědčují i rozšířené střílny pro jejich větší kulomety,“ doplnil.

Miroslav Kejzlar u jednoho ze zachráněných řopíků na budoucí naučné stezce

Miroslav Kejzlar u jednoho ze zachráněných řopíků na budoucí naučné stezce

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Nestřílelo se

Němci načas obsadili řadu z 231 lehkých bunkrů od koruny krkonošského Obřího dolu přes Jestřebí hory po Dobrošov na Náchodsku. Vojáci wehrmachtu v bunkrech nad Babím u Žacléře očekávali útok sovětských vojsk ve směru od jedné ze zemských bran Libavského sedla u Královce na Trutnovsku, kudy měli předtím sami v plánu vpadnout do Čech.

Nevěděli, kudy povede útok na Berlín.Miroslav Kejzlar

Čeští ani později němečtí vojáci z pevnůstek na nepřítele nakonec nestříleli. Čechy v září 1938 odzbrojila mnichovská dohoda. Rusové se cestou na Berlín v roce 1945 prohnali v hlavním sledu tehdejším východním Pruskem, dnešním Dolnoslezským vojvodstvím.

Němci ukradenou slušně vyzbrojenou linii českých pohraničních bunkrů takticky minuli. „Tehdy se ještě nevěděl směr hlavního úderu na Berlín,“ vysvětlil Hejzlar.

Dělostřelecká tvrz Stachelberg

Dělostřelecká tvrz Stachelberg

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Svědectví o odhodlání bránit republiku i později Němci obsazených bunkrů brzy podá rozšířená naučná stezka Opevněné Trutnovsko. Dominantou stezky a celé linie zůstává dělostřelecký srub Stachelberg (Ježová hora) strategicky postavený na dostřel od Libavského sedla. Tvrz dnes slouží jako originálním muzeum doplněné o možnost prohlídky rozsáhlého podzemí.

Na barikádách umírali nejčastěji mladí povstalci

Stezku společnost Stachelberg postupně vyzbrojuje dalšími pevnůstkami žacléřské obranné linie. Zapomenuté bunkry skryté za hradbou náletových dřevin je zprvu nutné vysvobodit ze zajetí divoce rostoucích stromů.

„Kácet jsme začali letos na jaře. Zpracovali jsme kubíky dřeva. Některé řopíky nebyly za stromy, z nichž řada pamatovala ještě sudetské Němce, ani vidět,“ popsal sisyfovskou práci Kejzlar.

Parta ze Stachelbergu letos plánuje vrátit do hry o české pohraničí trojici řopíků na trase budoucí naučné stezky. „Jde o kulturní památky, o něž jsme povinni náležitě pečovat,“ podotkl Kejzlar.

Tvrz spojí s bunkrem chodba

Okruh po žacléřské pevnostní linii rozšíří stanoviště bezzákluzového kanónu z šedesátých let minulého století. Děla skrytá v palebné pozici kdysi stála za železnou oponou podél západní hranice.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Budoucí stanoviště bezzákluzového kanónu

Budoucí stanoviště bezzákluzového kanónu

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

„Kanón máme kompletně zrekonstruovaný a naleštěný. Stanoviště sice nikdy nebylo součástí zdejší linie. Prostor bývalé hlásky a podzemního radiačního krytu v sousedství dnešní rozhledny k tomu ale přímo vybízel,“ přiblížil.

Změny čekají i zpřístupněné podzemí Stachelbergu. Tvrz v hloubce padesát metrů zanedlouho spojí se sousedním nedostavěným bunkrem skoro půl kilometru dlouhá chodba. Dvojici pevnostních objektů měla propojovat už před osmdesáti lety.

„Chodba bude sloužit jako druhý únikový východ ze Stachelbergu,“ upřesnil Kejzlar.