Určitou vstřícnost k uprchlíkům deklaruje necelá čtvrtina lidí (24 procent), podle nichž by ČR měla uprchlíky přijmout do doby, než se budou moci vrátit do země svého původu. Dvě procenta lidí by pak uprchlíky přijímala a umožnila jim v ČR zůstat.

Při srovnání v čase je zřejmé, že odmítavé postoje české veřejnosti k uprchlíkům jsou na jednom z vrcholů. Zatímco v roce 2015 odmítalo přijímat uprchlíky zhruba 50 procent tuzemské veřejnosti, v lednu 2016 se číslo vyšplhalo na 65 procent. V dubnu 2017 to bylo rekordních 69 procent dotázaných.

„V aktuálním výzkumu došlo, podobně jako v říjnu minulého roku, k výraznému nárůstu těch, kdo uprchlíky odmítají (o 10 procentních bodů), a zároveň k poklesu těch, kdo by souhlasili s dočasným přijetím uprchlíků, na vůbec nejnižší úroveň od počátku měření (24 procent). Až další výzkum ukáže, jestli jde opět pouze o výkyv, nebo o nastolení nového trendu,” konstatovala agentura.

Obecně lze konstatovat, že podpora přijímání uprchlíků roste s dosaženým vzděláním. Větší otevřenost deklarují rovněž lidé hlásící se k pravici a ti, kteří jsou spokojeni s politickou situací. Proti jsou naopak lidé důvěřující prezidentovi a nedůvěřující vládě.

Běženci v přístavu na italské Sicílii

Ilustrační foto

FOTO: Antonio Parrinello, Reuters

Podle 82 procent lidí představuje situace kolem uprchlíků bezpečnostní hrozbu pro Evropu. Podle 72 procent lidí pak uprchlíci znamenají hrozbu i pro ČR. Stejné procento lidí vnímá uprchlíky i jako hrozbu pro světový mír. Zájem Čechů o uprchlickou krizi je nyní zároveň výrazně nižší, než tomu bylo v předchozích dvou letech.

Jak průzkum ukázal, názor české veřejnosti na uprchlíky by nezměnila ani hrozba ztráty peněz z fondů Evropské unie.

Uprchlíkem je podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 „osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.”

Průzkum proběhl od 13. do 26. října a zapojilo se do něj 1023 respondentů.