Článek
Měl jako jeden z mála štěstí. Na ulici totiž končí stále více mladých lidí, začít žít normální život je pro ně však mnohdy složité. Nejenže v řadě případů ani nechtějí, ale chybějí také specializovaná centra, jež by jim pomohla.
V Česku je zhruba 70 tisíc lidí bez domova, z toho asi deset tisíc tvoří lidé do 26 let. Jedním z nich byl i Václav, pro něhož byly roky na ulici tvrdou životní zkouškou. Přitom bezdomovcem se stal prakticky ze dne na den. Ztratil práci a neměl peníze na bydlení.
Řešíte jen jídlo, kde se osprchujete, přespíte. To je celé
Nakonec se vydal ze svých rodných severních Čech do Prahy, kde přespával na nádražích i ve squatech.
„Řešíte jen jídlo, kde se osprchujete, přespíte. To je celé,“ popisuje mladý muž, který si občas přivydělával brigádami. Změna přišla až ve chvíli, kdy mu jeden známý nabídl práci i s bydlením.
„Chtěl jsem z ulice pryč, takže jsem to vzal. Teď už tři roky žiju normální život,“ dodává Václav, který dokončil jen základní vzdělání a v dětství vyrůstal pouze s matkou.
Právě nedostatečné vzdělání, špatné vztahy v rodině a traumata z dětství jsou typickými příčinami, které nejčastěji vedou k bezdomovectví u mladých lidí do 26 let.
Únik pak hledají v nějaké komunitě, která jim nahrazuje rodinu, nebo se snaží uniknout z reality života ve společnosti, kterou nezvládají či jsou v ní neúspěšní
„Jsou to děti, kterým chybějí hodnoty. Jsou to často děti z dětských domovů, které jsou v osmnácti letech hozeny do života, ale ony nevědí, jak ho žít,“ vysvětluje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.
Utíkají k drogám
„Únik pak hledají v nějaké komunitě, která jim nahrazuje rodinu, nebo se snaží uniknout z reality života ve společnosti, kterou nezvládají či jsou v ní neúspěšní, pomocí drog,“ poznamenává Krupa.
O alarmující situaci a možném řešení nyní jednají oborníci na konferenci v Praze. Velká města, kterých se tento problém týká především, přitom mají organizace, jež nabízejí sociální služby, mladí lidé o ně ale příliš zájem nemají.
„Jedním z důvodů je neochota dodržovat režim noclehárny nebo azylového domu, a také většinou pohrdají a nechtějí být dáváni dohromady s bezdomovci o generaci staršími,“ objasňuje Krupa.
Řešením by tak podle něj byl vznik menších specializovaných center, azylových domů, které by se výhradně věnovaly mladým lidem.
Práce s nimi je totiž mnohem náročnější. „Mladí bezdomovci navštěvují sociální službu, jen když už nemohou jinak, spolupráce s nimi je těžší než se starší generací lidí na ulici. Není se o co opřít. Rodina je zničená, neví, co to je, chodit do práce,“ zdůrazňuje Krupa s tím, že v tomto případě je nejdůležitější motivace, která mladým lidem chybí.
Z průzkumu, který provedl mezi roky 2010 a 2012 Jakub Marek z Husitské teologické fakulty UK mezi mladými lidmi bez domova do 26 let, vyplynulo, že šanci na návrat do běžné společnosti mají většinou lidé, kteří se svůj problém snaží řešit a vyřešit do dvou let, kdy jsou na ulici.
Výzkum také ukázal, že největší motivací je mimo jiné partnerský vztah či práce.