Svoje znalosti o minulosti hodnotí jako podprůměrné 42 procent občanů, jako průměrné 48 procent dospělých. Za znalce historie se považuje jen osm procent Čechů. Vyplývá to z odborné studie K otázce historického vědomí obyvatel ČR, kterou zpracovali Jiří Šubrt a Jiří Vinopal ze Sociologického ústavu AV.

Češi poznávají v současnosti minulost země spíš prostřednictvím historických filmů, televizních seriálů, návštěv hradů či jiných kulturních památek než studiem odborných publikací a listováním v zaprášených foliantech, shodují se historici i sociologové. Když studenti či žáci potřebují rychle získat konkrétní informace, hledají je většinou na internetu, a ne v odborných publikacích, potvrzují učitelé.

Televize nejčastějším zdrojem poznání

Historii poznávají lidé i formou historek či pověstí spjatých s určitým regionem, s místem kde žijí. „Zájem o minulost a vlastní dějiny by se měl začít probouzet již v dětství,“ říká pedagožka Helena Plechatá. „Jde to i v předškolních zařízeních například formou zážitků, kdy si s dětmi vyrábíme královskou korunu nebo modelujeme kly mamutů,“ uvedla konkrétní příklady.

„Děti musí historie vlastní země především bavit,“ dodala pro Právo dějepisářka Veronika Zvolánková z pražské základní školy Mendíků. „Proto při výuce například zkoušíme balzamování, pouštíme si filmy, jezdíme na exkurze atd.,“ dodala.

Zájem o historii má podle odborníků podobu určitých vln zájmu. Česko tak zažilo třeba vlnu zájmu o keltské období, o pohanství, následně o dobu Rudolfa II. Ta je spojována s tajemnem, alchymií, výrobou zlata, Golemem. Kultovní charakter, často spojovaný s historickými pověstmi a tajemnem, mohou mít třeba i rodinné výpravy na hrad Houska, kde má být vstup do pekla.

Velký význam mívají i různá výročí, jako bylo narození Karla IV., upálení mistra Jana Husa, spojená s velkými výstavami, televizními filmy, odbornými konferencemi a kulturními akcemi.

Povědomí, znalosti a zájem o období po vzniku samostatné republiky by mohly zvýšit například letošní akce ke stému výročí vzniku ČR, doufají historici. Podle výzkumu patří k největším zdrojům poznatků a informací o historii pořady v televizi, dokumentární filmy, hrané historické filmy, kterým ale konkuruje zejména u mladší generace internet.

Oblíbeným zdrojem jsou i historické detektivky a romány. Tedy zdroje, které jsou spíše interpretací historie, výběrem zajímavostí s cílem přitáhnout pozornost, divácký zájem, ale i pobavit. Podle expertů zájem o tyto zdroje poznání má značný podíl na tom, že Češi vůbec něco o své minulosti vědí.

Soubory přesných historických dat, postojů a dalších věcných informací lze totiž získat zpravidla jen studiem dobových pramenů, foliantů a vědeckých spisů.

Veřejnost posuzuje historii prizmatem určitého dobového kontextu a vyzvedá z ní především takové jevy a události, které symbolizují nějaký aktuální ideál nebo hodnotu, k nimž se veřejnost toho času upíná, uvádějí autoři studie.

Stejná doba, různé interpretace

To se projevuje například i v postoji k husitství. Interpretace tohoto úseku českých dějin se ve společnosti mění, proto je i postoj veřejnosti dvojaký, nejednoznačný.

Více než polovina občanů tak chápe minulost jako vlny, kdy se lepší období střídají s horšími. Největší vliv na průběh dějin je přisuzován mocenskému působení, politickým zájmům, rozhodování mocných.