„Opakovaně se setkávám s případy, kdy soud ustanoví znalcem někoho, kdo je tak pracovně vytížen, že ani při sebelepší vůli nemůže posudek zpracovat ve stanovené lhůtě. Soudce pak lhůtu znovu a znovu prodlužuje a soudní řízení stojí. Výsledkem je nejistota účastníků řízení, která trvá nepřijatelně dlouho,“ zkritizoval Křeček nedostatky při zadávání znaleckých posudků.

K prodlužování lhůty k vypracování posudku by se přitom měl soud uchylovat jen ve výjimečných případech. Soudci by si podle Křečka měli být schopni zjistit, jestli je znalec schopen posudek ve lhůtě vypracovat, a pokud je příliš pracovně vytížen, posudek by měli zadat jinému odborníkovi.

Problémy ale nastávají i kvůli špatné komunikaci znalců se soudy, například když posuzovaný člověk odmítá se znalcem spolupracovat. Křeček v této souvislosti upozornil na případ, kdy žena podala návrh na omezení svéprávnosti své dospělé dcery žijící na ulici a trpící schizofrenií. Matka upozornila, že dcera, o jejíž dítě, tedy své vnouče, se stará, odmítá léčbu, páchala majetkovou trestnou činnost a dopustila se i napadení, ale trestní stíhání bylo z důvodu její psychické nemoci zastaveno.

Soud rozhodl o vypracování znaleckého posudku, jenže další dva roky se nic nedělo, protože žena na vyšetření nepřišla. Matka přitom znalce informovala o tom, že není v jejích silách dceru donutit ke spolupráci a že se určitě nedostaví k vyšetření dobrovolně. Teprve po zásahu ombudsmanky se soudkyně rozhoupala k tomu, že policii nařídila, aby ženu ke znalci eskortovala. Znalec tak mohl vypracovat posudek a soud se opět hnul z místa.