Hlavní obsah

Češi si masově pořizují kamery do aut. Je to ale dvousečná zbraň

Právo, Adéla Jelínková

Kamery umístěné na palubních deskách aut, které zaznamenávají cesty řidičů, se stávají trendem silniční dopravy. Zatímco v sousedním Rakousku je taková technika zakázaná, českým řidičům může v případě nehody výrazně pomoci ovlivnit výsledek policejního šetření nebo i rozhodnutí soudů.

Foto: Profimedia.cz

Při používání kamer do vozů je vhodné myslet také na to, že zařízení nesmí překážet řidiči ve výhledu z auta. (Ilustrační foto)

Článek

Záznamy z kamer, pokud do nich nikdo nezasahoval, jsou totiž použitelné jako důkazy v přestupkovém, ale i trestním řízení.

Advokát Josef Biňovec, specializující se na dopravní nehody, pamatuje řadu případů, jejichž vývoj ovlivnily, ne-li přímo rozhodly, záznamy z kamery v řidičově voze. Podle něj takové zařízení poskytne důkaz, který je velice důležitý a pro objasnění nehody podstatný.

„Ve Středočeském kraji jsem kdysi pracoval na případu, kdy řidič auta srazil cyklistu, který odbočoval doleva. Rozhodovalo se o tom, jestli cyklista dával včas a po dostatečně dlouhou dobu znamení levou paží. Nebýt kamerového záznamu, řidiče by nikdy neusvědčili,“ popsal jednu ze situací Biňovec.

Jak dodal, kamera v autě je dvousečná zbraň. „Pro jednoho účastníka nehody je to výhoda, pro druhého naopak. Každopádně přispívá k objektivnímu objasnění příčin nehody,“ shrnul advokát s tím, že kamera tak může usvědčit i její vlastníky.

„Řešil jsem případ, kdy se muž nejprve vychloubal, že nahrávku má, když ale po prohlédnutí zjistil, že usvědčuje jeho, záznam smazal a lhal, že zařízení bylo vypnuté,“ vzpomínal Biňovec. Na manipulaci s důkazem upozornil i další advokát, Karel Friml, zabývající se kauzami v dopravě. „Do záznamu se nesmí zasahovat, proto se k této věci musí vyjádřit a prověřit ji také expert přes tyto komunikace,“ uvedl muž.

Dneska už lidé mívají záznamy běžně. Standardní jsou u řidičů kamiónů a běžně je mají už i řidiči autobusů.
Leoš Tržil

Šéf jihomoravské krajské policejní správy a někdejší ředitel celorepublikové dopravní policie Leoš Tržil s použitím videozáznamů jako důkazů při dopravních nehodách souhlasí, upozorňuje ale na ochranu osobních údajů.

„Pozor na prezentaci a šíření. Při šetření se podobný důkaz nesmí nikde zveřejňovat,“ varoval policista s odkazem na nejrůznější sociální sítě a portály. Jak vysvětlila místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Mária Petrovková, obecně kamerová nahrávka jako důkaz ochraně osobních údajů neodporuje.

„Nevím o tom, že by s tím byl někdy nějaký problém, že by se to například řešilo u odvolacího soudu jako nepřípustné,“ uvedla Petrovková. Kvůli dokázání vlastní neviny při kolizích na silnici si řidiči, případně dopravní společnosti pořizují kamery do vozidel stále častěji.

Pojišťovny záznamy příliš nezajímají

„Dneska už lidé mívají záznamy běžně. Standardní jsou u řidičů kamiónů a běžně je mají už i řidiči autobusů,“ zmínil Tržil. Kamery na čelním skle mohou pomoci také v situaci křivého obvinění ze strany policistů.

Deník Právo popsal loni v srpnu příběh Davida Graubnera, kterého policisté na Plzeňsku nepravdivě obvinili z toho, že předjížděl přes plnou čáru. A to i přesto, že záznam z kamery v mužově autě tvrzení policistů vylučoval. Až přestupková komise plzeňského městského úřadu shledala o tři měsíce později Graubnerovu nahrávku jako klíčový důkaz jeho neviny.

Zato pojišťovny kamerám až tak vysokou důležitost nepřikládají. Spatřují v nich spíše marketingový tah než nepostradatelného pomocníka. „Z devadesáti procent řešíme věci rychle a v bezkonfliktním módu – viník je jasný a sám se přizná. Ve zbylých případech se ukazuje nešikovnost kamer v tom, že nahrávají dění pouze vepředu, maximálně vzadu, nárazy ale obvykle přicházejí ze stran,“ argumentoval tiskový mluvčí pojišťovny Allianz Václav Bálek.

Jak doplnil, kamerové systémy jsou spíše protežované médii, než že by významně dopomáhaly k řešení pojistných událostí.

Reklama

Výběr článků

Načítám