„Když to trochu přeženu, tak jsem jedním z nejmladších profesionálních akvaristů v republice,“ řekl Právu dvaapadesátiletý Plzeňák Viktor Jílek, který si jako jeden z mála lidí v Česku vydělává na živobytí chovem akvarijních živočichů.

„Mám obavy, že budoucnost bude patřit importům ze zahraničních velkochovů,“ dodal Jílek.

Rybičky, žáby, čolci, mloci a další vodní havěť ho baví od dětství, první peníze mu tahle záliba vydělala už v roce 1979. „Tehdy mělo hodně lidí akvaristiku jako koníčka i jako přivýdělek. Po revoluci se to začalo měnit. Objevily se nové možnosti, k penězům se dá přijít i podstatně jednodušeji než chovem rybiček. Někde ve fabrice si vyděláte stejně a ve dvě ve tři jdete domů s čistou hlavou. Jako akvarista ze starostí nevyjdete a na nějakou delší dovolenou můžete zapomenout,“ podotkl.

Roman Slaboch, předseda pražského spolku Akvárium, to vidí podobně: „Nejsme schopní sehnat mladé akvaristy, kteří by byli ochotní trochu něco dělat. Anonymně se sdružovat přes internet, to ano, ale přijít a něco dělat rukama, to ne.“

Zlaté české rybky

Česko riskuje, že přijde o akvaristickou reputaci, kterou má na mezinárodním poli už od dob Československa.

„Naše akvarijní rybky byly pověstné svojí kvalitou a řada druhů, jejichž množení je obtížné, se chovala jen u nás. Bylo to o šikovnosti chovatelů i o tom, že ryby krmili živým krmivem, na které se chodilo do husté sítě rybníčků a hasičských nádrží. Dříve jsme se tam při lovu planktonu nemohli vejít, teď tam bývám sám,“ poznamenal Jílek.

Velká většina rybek z tuzemských profesionálních nádrží směřuje na západ, třeba do Německa, Francie či do Nizozemí. Tradiční konkurencí jsou ryby z tropických vod nebo produkce z brazilských či singapurských pěstíren.

„Začínají se objevovat i další, například ve Vietnamu, Izraeli nebo v Indonésii,“ upozornil Jílek a dodal: „Vždycky ale platilo, a platí to víceméně i dnes, že evropští obchodníci jsou ochotni zaplatit za stejný druh ryby víc, pokud pocházejí od nás. Je totiž také rozdíl rybku převézt jen třeba dvě stě kilometrů do podmínek podobných těm, v nichž vyrůstala, než ji transportovat odněkud z tropů,“ vysvětlil Jílek.

Vládne klasika

Vkus se příliš nemění. „Největší poptávka je stále po nějakých dvaceti nejoblíbenějších druzích, od pavích oček přes mečovky, platy až po neonky,“ poznamenal akvarista. Členství v Evropské unii tento sektor prakticky neovlivnilo.

„Nejde o chráněné druhy zapsané v CITES (úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin – pozn. red.), tady problémy nejsou,“ uzavřel Viktor Jílek.