„Z personálních důvodů a dlouhodobé přetíženosti nejsme schopni u jednání zabezpečit přítomnost oprávněné osoby,“ citoval soudce Jiří Buček omluvu ministerstva.

To podle něj nereagovalo ani na jeho předchozí výzvu o doplnění žaloby s ohledem na nové a již pravomocné rozhodnutí pražského soudu, který Kuntscherovi navýšil původně přiznaných tři tisíce korun o dalších 38 tisíc korun jako citovou újmu.

Zřejmě by uspěli

„To se mi ještě nestalo, že by nějaká složka státu odůvodnila nepřítomnost u jednání tím, že z kapacitních důvodů nemá koho vyslat,“ konstatoval soudce. Připustil také možnost, že pokud by ministerstvo žalobu doplnilo a rozšířilo v reakci na pražský rozsudek, bylo by ve sporu úspěšné.

Ministerstvo dopravy totiž požadovalo po magistrátu zaplacení pouze částky 3120 korun, kterou pražský soud původně Kuntscherovi přiznal jako satisfakci a která odpovídala pouze výši nákladů na jeho obhajobu ve správním řízení.

„To jsou peníze, které pan Kuntscher zaplatil za právní úkony advokátovi až po podání odvolání proti rozhodnutí magistrátu jako prvoinstančního správního orgánu. Jedná se tedy o náklady až po rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni, které by měl nést Plzeňský kraj jako odvolací orgán, jehož rozhodnutí bylo správním soudem zrušeno pro nezákonnost,“ vysvětlil soudce Buček.

Zjevně na ministerstvu neměli kapacitu reagovat vůbec na nic, a tak ten spor prohráli.soudce Jiří Buček

Proto také nemohl žalobě ministerstva v té podobě, jak ji měl k dispozici, vyhovět. „Kdyby se na ministerstvu někdo snažil, tak doplnění žaloby o částku 38 tisíc korun dodatečně přiznanou panu Kuntscherovi jako nemajetkovou újmu a rozšíření žaloby vůči Plzeňskému kraji má během půl hodiny napsané. Stačilo jej pak zaslat soudu a mohli jsme pokračovat v řízení, ve kterém mělo ministerstvo šanci na úspěch,“ uvedl soudce.

„Zjevně na ministerstvu neměli kapacitu reagovat vůbec na nic, a tak ten spor prohráli,“ dodal soudce s tím, že právě na tyto skutečnosti ministerstvo v předstihu upozornil a očekával, že žalobní návrh doplní a rozšíří.

Nepřítomnost zástupce ministerstva dopravy u plzeňského soudu zdůvodnil mluvčí rezortu Tomáš Neřold kolizí s jinými pracovními povinnostmi. „Protože jsme pokládali tvrzení, která jsme uvedli do žaloby, za dostatečná, vyhodnotili jsme, že není osobní přítomnost našeho zástupce u jednání nutná,“ prohlásil Neřold.

355 dní bez řidičáku

Pokud jde o zmiňovanou výzvu soudu k doplnění žaloby, nebyla prý podle Neřolda ministerstvu doručena. Jak v této souvislosti mluvčí poznamenal, oddělení náhrad škod, které tyto věci vyřizuje, má aktuálně pouze tři zaměstnance.

„Ti zajišťují veškerou agendu týkající se zákona o odpovědnosti státu za škodu, tedy nejen nároky na regresní úhradu,“ uzavřel Neřold.

Vše začalo dopravní nehodou 10. června 2011 ve Štefánikově ulici v Plzni, jejímž byl Kuntscher účastníkem. Když ho policisté nechali dýchnout, přístroj ukázal 0,61 promile alkoholu. Následný rozbor krve v nemocnici pozitivní výsledek dechové zkoušky nepotvrdil. Přesto magistrát rozhodl o zadržení řidičáku, což v odvolacím řízení jako správné rozhodnutí posvětil i krajský úřad.

Kuntscherovi vrátil řidičák po 355 dnech až správní soud. Podle něho správní orgány rozhodly za situace, kdy bylo na základě dvou vzájemně se vylučujících důkazů sporné, zda žalobce řídil, či neřídil pod vlivem alkoholu.

S odvoláním uspěl až u Nejvyššího soudu

„Za tohoto stavu nebylo možné o zadržení řidičského průkazu rozhodnout, neboť tak lze učinit pouze tehdy, pokud je prokázáno, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu,“ dodal soud s tím, že jak magistrát, tak následně krajský úřad postupovaly nezákonně.

Kuntscher následně zažaloval stát o náhradu škody a zadostiučinění. „Po dobu zadržení jsem nemohl používat automobil, do zaměstnání jsem musel dojíždět hromadnou dopravou, a tím bylo fatálně zasaženo do práv člověka,“ tvrdil lékař.

Obvodní soud pro Prahu 1 mu nejprve přiklepl jen náklady na obhajobu s tím, že pro přiznání peněžité náhrady na nemajetkovou újmu není důvod. Rozsudek následně potvrdil i odvolací Městský soud v Praze.

Kuntscher ale uspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu, který rozsudky zrušil a vrátil věc pražským soudům s tím, že přiznání nemajetkové újmy je na místě. Nakonec lékař vysoudil celkem 42 tisíc korun, které mu vyplatilo ministerstvo dopravy. To podle zákona pak může žádat regresní náhradu po správním orgánu, jehož úředníci pochybili.