Pane senátore, proč jste se přidal k ústavní stížnosti senátorů za STAN proti zákonu o financování politických stran? Co vám na něm vadí?

Nejvíce mi vadí ustanovení, že si strany mohou půjčovat jen u bank. Jsem přesvědčen, že to logicky diskriminuje malé strany, které hospodaří jen s malým majetkem, a bankovní domy jim nepůjčí. Kdežto velké strany, které mají majetky, půjčku získají snáz.

Není takové ustanovení naopak transparentnější? Přece jen to znamená, že strany přijdou o pochybné sponzory.

Naopak. Já transparentně podporuji politické strany, neskrývám to a veřejnost to v mém případě může posoudit. Ale takhle to nutí všechny obcházet.

Vy jste mecenášem Strany soukromníků ČR, kterou štědře finančně podporujete. Nechcete zákon zvrátit jen proto, že by se strana neobešla bez vašich peněz?

Vůbec ne. Ostatně před dvěma lety byla moje podpora Soukromníků větší, ale do budoucna už větší částky nezvažuji. Soukromníci mají příjmy od státu za mě jako senátora a za dva zastupitele. Věřím, že s podporou ODS se jim v parlamentních volbách podaří získat i nějakého poslance.

Mimo jiné také chcete, aby stát vyplácel státní příspěvek i stranám, které získají jedno a půl procenta, na rozdíl od současných tří procent...

Tento bod pro mě není rozhodující, nemám na něj vyjasněný názor. Spíš se mi nelíbí, že zákon navrhuje limit na finanční dary mezi politickými stranami na tři milióny. Navrhovatel zřejmě zapomněl, že jsou dary mezi stranami, které se podporují ve volbách nebo jdou spolu do koalic. Pak se to ale sčítá, a už je problém. Například strany se dohodnou, že si budou navzájem podporovat kandidáty do Senátu, jedna by chtěla druhé přispět třeba čtyřmi milióny a to už je nepřípustné.

Zákon znevýhodňuje i velké strany. Sociální demokracii nemůže půjčit její společnost Cíl. Andrej Babiš nemůže už půjčovat svému hnutí ANO. Nepomáháte ústavní stížností vlastně také jim?

Jsem přesvědčený, že ne. Naopak. Nejlepší by bylo, kdyby každý šel s kůží na trh. Buď strana chce sponzora, nebo ho nechce. Pokud ano, tak nese za svého podporovatele velkou zodpovědnost. Sponzoři jsou na pranýři, novináři i veřejnost je mohou léta sledovat. Takhle budou hledat cestičky, uličky, budou to obcházet přes různé reklamní smlouvy a vrátí se to tam, kde to bylo předtím. Jsou to jen zbytečnosti, které ničemu nepomůžou.