Máte nominace pražského regionu. Funkci ve vedení chce ale obhájit za Prahu Michaela Marksová i Lenka Teska Arnoštová. Znamená to, že v pražské ČSSD vypukl boj o funkce?

To rozhodně ne. Krajská konference navrhla tři kandidáty do předsednictva, já jsem po této nominaci objel konference po republice, kde jsem rovněž získal nominace. Představuji svoji variantu, co bych chtěl dělat ve vedení strany, nekandiduji za někoho či proti někomu, ale kandiduji s nějakou vizí. Chtěl bych přispět k úspěchu ČSSD nejen v podzimních volbách, ale i k tomu, abychom byli stále nejsilnější stranou.

Co je v té vizi hlavní?

Jsou tam tři základní segmenty. První věc je jednota a síla strany, o čemž se v posledních měsících pochybovalo. Je potřeba ČSSD stmelit a já jsem na svých předchozích působištích lidi spíše stmeloval, než rozděloval, což je moje velká deviza.

Další věc je propojení města, kraje a státu, na což se v členské základně často zapomíná. Třetí věc je moderní stát, moderní strana. Stát, který člověka neotravuje, ale který je mu k prospěchu. Stát, ve kterém můžeme využívat nejen moderní technologie, ale i selský rozum. Je potřeba snižovat byrokracii a podobně to funguje i ve straně. Je třeba být moderní, mít lidem co říct.

Preference neprožíváme,
ale věřím, že u některých členů mohou mít svůj význam.

V ČSSD zaznívají velmi kritické hlasy směrem k předsedovi Sobotkovi, zejména od jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly či poslance Jeronýma Tejce. Nebude těžké stranu stmelit?

Strana není nejednotná, není rozbitá. ČSSD je skutečně demokratickou stranou, oproti jiným hnutím nebo stranám u nás běží reálná diskuse o tom, která rozhodnutí jsou správná, které programové body je třeba prosadit a které ne. Na sjezdu si to musíme vyříkat a po něm musíme být jednotní.

Neodráží se v té diskusi nervozita z padajících preferencí?

Preference jsou vždy nějaké, a volby pak dopadají jinak. Vzpomeňme na Vladimíra Špidlu, který v roce 2002 porazil ve volbách Václava Klause jasnými sděleními, neuhnul stranou. Jasně řekl, co po volbách udělá, a udělal to. Tato cesta tady také je. Musíme být uvěřitelní a jednotní. Preference neprožíváme, ale věřím, že u některých členů mohou mít svůj význam.

Obhájí podle vás Sobotka křeslo?

Sjezd má jednu výbornou vlastnost, proto si ho vždycky vážím. Je to zasedání, na kterém si nikdo nemůže být jistý, co se stane. Náš sjezd není inscenované představení pro kamery, kandidát musí přesvědčit sedm set delegátů. Na každém sjezdu se stalo něco zajímavého. Ale pevně věřím, že jak já, tak pan předseda podporu delegátů dostaneme.

Musíme lidi oslovit jinými cestami. Nemyslím jen sociální sítě, ale třeba návrat k moderní spolkové činnosti, kterou jsme trochu opustili.

Umíte si představit, že by sjezd Sobotku nezvolil?

Já si to nechci představovat z jednoho důvodu. Když někdo chce mít alternativu, od toho tu máme nominační konference. Očekával bych, že někdo tu výzvu zvedne a předsedu vyzve. Takové to „nic neřeknu a pak potají nezvolím“ mi přijde nefér, a hlavně je to zahrávání si s důvěrou všech obyvatel ČR. Přece jen jsme strana, která má ve svém středu premiéra. Nebyl by to dobrý scénář nejen pro ČSSD, ale pro nikoho.

Proč podle vás hnutí ANO v preferencích ČSSD válcuje?

Určitě je to únavou materiálu. ČSSD se na vedení této země, měst a krajů podílí dvacet let, vždy jsme byli připraveni převzít odpovědnost. Teď se musíme změnit, stát se modernějšími, svižnějšími. V naší straně je hodně energie a hodně jednoty, musíme se jen spojit.

ČSSD mluví o modernizaci snad patnáct let. Proč se to ještě nestalo?

Je to vždycky jiný pohled na modernizaci. Jde o technické drobnosti typu, že řada programových bodů může být řešena přes nějaké aplikace. Jde o zrychlení a zjednodušení komunikace. Nemůžeme si myslet, že někam přijedeme, postavíme velký stan na náměstí a lidé tam přijdou. To je dnes passé, je to pryč. Musíme lidi oslovit jinými cestami. Nemyslím jen sociální sítě, ale třeba návrat k moderní spolkové činnosti, kterou jsme trochu opustili.

Bohuslav Sobotka jednou řekl, že by ČSSD měla oslovit městské liberály. Nestalo se ale spíš, že vám utekli levicoví konzervativní voliči, a právě je byste měli získat zpátky?

Myslím, že se to navzájem nevylučuje. Musíme oslovit obě skupiny. Máme 140 let jasná témata, jako je například odměna za práci, ochrana zaměstnance, rovný přístup ke vzdělání. Zde není o čem pochybovat. Tato témata musíme umět promítnout do roku 2017, 2020, 2025…

Zároveň ale obhajujeme řadu liberálních témat a musíme voličům vysvětlit, že i tato témata umíme hájit. Nejsme strana na jedno použití, nejsme strana sociálních dávek. Jsme strana, která proti všem jiným má ucelený program, a můžeme se bavit jak o péči o dítě, tak třeba o našem postavení v rámci NATOEU. Tohle ale musíme umět sdělit.

Nemám k daňové progresi negativní přístup, je dobře,
že to téma bylo nastoleno.

A jak některým voličům sdělíte třeba to, že jste ochotni vládnout s komunisty?

Toto nikdy takto nezaznělo. Koalice se zásadně dělají až po volbách, nikoli před volbami. Čím více někdo spekuluje, kdo si kam a s kým sedne, tím rychleji z té vlády pak letí.

Voliče nezajímá, s kým si plánuju, že bych něco prosazoval. Voliče zajímá, co já pro něj udělám. Tato vláda po Nečasově vládě nezmaru, neúspěchu a rozvalu něco stabilizovala, byla to vláda pod naším vedením a nyní je šance, že můžeme některé věci rozvíjet dál.

Co říkáte na návrh daňové progrese, kterou představil váš předseda?

Nemám k daňové progresi negativní přístup, je dobře, že to téma bylo nastoleno. Nesouhlasím se stropem padesáti tisíc, městská střední třída nemůže být trestána za úspěch. Ale i v této podobě je to podpora čtyř miliónů zaměstnanců.

ČR má zdravotnictví, školství a řadu dalších věcí nechci říct zdarma, ale dostupné. Samozřejmě, některé rodiny zkrátka nemají na jazykové kurzy pro svoje děti, nemají na školy v přírodě a řadu dalších věcí. Tento krok by mohl napomoci, že si tyto rodiny mohou přilepšit až o dva tisíce korun.

Neměli byste spíš tlačit na vyšší mzdy?

Samozřejmě, ale nejde to řešit jen umělým navýšením mezd. Stát nemůže vyšší mzdy garantovat všude. Například vicepremiér Babiš mohl v holdingu, který je jedním z největších zaměstnavatelů v ČR, na růst mezd tlačit (Babiš v únoru kvůli zákonu o střetu zájmů Agrofert převedl do svěřenského fondu). Kdyby u svých zaměstnanců zvýšil mzdu, určitě by to s trhem pohnulo. Zde je potřeba, aby zasedla vláda se svazy zaměstnavatelů a vysvětlila jim, že růst mezd musí nastat. Další cesta je posilovat odbory.

Jako příklad mohu dokázat Dopravní podnik v Praze, kde jsme navýšili mzdy o osm procent. Je to jen o vůli chtít. Šance tam je, ale musí tu být silná vláda se silným mandátem, která je ochotná se zaměstnavateli jednat. U některých účastníků koalice si v tomto nejsem jistý.