Právo před několika týdny upozornilo na případ, kdy úřednice jednoho z brněnských OSPOD nevybíravě tlačila na matku jedenáctileté dívky, aby žačku odhlásila z běžné školy, přestože odborníci ze speciálně pedagogického centra doporučili, aby chodila právě do normální školy. Kontrola pak prokázala nezákonný postup sociálky. [celá zpráva]

„Rezignovala na podstatu svojí pracovní funkce, jíž je ochrana zájmů dítěte, a pod tlakem ze strany pracovníků školy začala namísto zájmů dítěte prosazovat zájmy školského zařízení,“ upozornila kontrola.

Neřešili šikanu

Takových případů ale může být víc, jak ukazuje i případ jedenáctiletého handicapovaného chlapce, který v roce 2014 nastoupil po přestěhování z Prahy na jednu ze základních škol v Královéhradeckém kraji.

„Bohužel problémy ve škole byly hned od začátku. Nerespektoval se individuální vzdělávací plán, a když jsem se to se školou snažila řešit, byla jsem hned problematická. Navíc syn začal být i šikanovaný, ale škola to nijak nechtěla řešit,“ řekla Právu matka postiženého hocha.

Problémy v komunikaci vyvrcholily tím, že škola pozvala na jednu z pravidelných schůzek OSPOD. „Když se manžel tázal proč, tak mu vedení školy řeklo, že jsme problém my jako rodiče, že asi vedeme špatně výchovu. Manžel se poradil s právníkem, schůzku jsme odmítli a pohrozili škole tím, že půjdeme na policii a nahlásíme, že nijak nezasáhla proti šikaně,“ popsala matka.

Kvůli vypjaté atmosféře nakonec speciálně pedagogické centrum navrhlo okamžitě ukončit školní docházku měsíc před koncem školního roku 2016. Rodiče nakonec pro syna našli novou školu na venkově, kde jde výuka bez problémů.

„Po téměř šesti letech školní docházky handicapovaného syna jsem přesvědčena, že naše školství není schopno děti integrovat. Školy na to nejsou připraveny finančně, osvětově a hlavně lidsky,“ je přesvědčená matka.

Na názor dítěte se zapomíná

Z diskusí s rodiči dalších handicapovaných dětí podle ní plyne, že nejde o osamocený problém.

„Pokud nedáte dítě do speciální školy, ale integrujete, tak je to všude téměř stejné. Klacky pod nohy rodičům i dětem. Stejný postup škol, pokud je problematický rodič, volá se OSPOD, jako kdyby to byl nějaký manuál postupu, jak odstranit problémové rodiče,“ dodala matka.

Právo se s žádostí o reakci na oba případy obrátilo na ministerstva školství a sociálních věcí. „Neznám tento konkrétní případ, a proto je to těžké posuzovat. Nicméně jestli je dítě ve škole spokojené, ale škola sama selhává v tom, aby je podpořila, pak to považuji za velmi špatné,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

„Škola i sociální pracovnice by vždy měly postupovat maximálně citlivě a v zájmu dítěte, to znamená také v souladu s tím, jaký má názor samo dítě. Názor dítěte je totiž přesně to, na co se v Česku zapomíná. Také připomínám, že na práci OSPOD dohlížejí kraje,“ doplnila.

„Ministerstvo školství nevylučuje, že některé školy, respektive jejich vedení, mohou v řešení konkrétních případů postupovat nesprávně. V případě podezření, že OSPOD postupuje v rozporu se zákonem, je třeba se obrátit se stížností na tajemníka úřadu příslušné městské části, jejíž je OSPOD součástí,“ konstatovala mluvčí resortu školství Jarmila Balážová.