Péče o nejstarší členy rodiny je totiž nejen finančně, ale i časově velmi náročná. Rodiny pro tyto případy ale velké finanční rezervy nemají, a pokud by péči chtěl poskytovat některý člen rodiny sám, musel by opustit zaměstnání, což by se zpětně promítlo do jeho důchodu. Navíc příspěvek na péči od státu mu příjem ze zaměstnání nenahradí.

„Ochota pomáhat starším rodinným příslušníkům je u Čechů poměrně velmi silná, ale naráží na realitu života,“ řekl Právu finanční poradce František Macháček.

Podle něj to souvisí například s tím, že děti mají stále starší rodiče a prodlužuje se věk odchodu do důchodu. Není výjimkou padesátník, který musí udržet své dvacetileté děti na vysoké škole, ale na kterém se stávají současně závislí i jeho rodiče.

„Proto si stále více Čechů v produktivním věku začíná vytvářet finanční rezervu pro zajištění péče o své rodiče,“ vysvětlil Právu Macháček.

Učí se spořit

Jeho slova potvrzují i výsledky projektu Česká rodina žije nadace Kooperativy, ze kterých vyplývá, že kvůli zajištění péče o rodiče a důstojného stáří spoří a vytváří si finanční rezervu 44 procent lidí. Téměř polovina lidí pak pravidelně sleduje zdravotní stav blízkých seniorů, aby se na budoucí péči mohli předem připravit, uvádí projekt.

Víc než polovina Čechů se s ohledem na možnou péči o svoje prarodiče učí žít úsporně, vyplynulo dále z projektu. Na 44 procent lidí se ptá rodičů, jakou péči o sebe si ve stáří sami představují, uvádí studie.

„O svého téměř osmdesátiletého otce se starám sám, bez větších problémů. Péče mě zatím v práci neomezuje. Stihnu mu uklidit, nakoupit, manželka mu vaří obědy,“ řekl Právu padesátiletý Jakub.

Podle něj ale v budoucnu musí počítat s tím, že se stav jeho otce může zhoršit a bude vyžadovat celodenní péči. Tu ovšem sám není schopen, ani za pomoci ostatních členů rodiny, zajistit. Riskoval by ztrátu zaměstnání, což si nemůže dovolit.

Co s hypotékou

„Ještě deset let musím splácet hypotéku a zajistit si i slušný příjem na důchod. Současně pomáhám synovi, který dokončuje vysokou školu a také musí někde bydlet, když by chtěl založit rodinu. Musím šetřit, abych mohl otci, až bude potřebovat, zaplatit intenzivní péči,“ uvedl.

Mezigenerační solidarita je mezi Čechy skutečně silná. Na 77 procent dotázaných neuvažuje, že by péči o rodiče či prarodiče a své blízké automaticky přenesla, jakmile se projeví potřeba seniorovi pomáhat, na sociální služby.

„Ona pomyslná hranice, kdy to rodina už nezvládá, je, když člen domácnosti vyžaduje celodenní péči, neustálou přítomnost někoho, kdo by o něj pečoval,“ potvrdila Právu socioterapeutka Zdena Prokopová.

Sendvičová generace

Doma by s takovým členem rodiny podle průzkumu zůstalo jen 12 procent Čechů, jen dvě pětiny dotázaných by si takového člena přestěhovalo do domácnosti.

Podle expertů se v dané problematice projevují dopady stárnutí populace i prodlužování věku dožití či odkládání rozhodnutí mít děti do stále pozdějšího věku.

„Generace lidí kolem padesátky, která má děti na vysoké škole a současně stárnoucí rodiče, je stále početnější,“ říká socioložka Martina Hronová.

Přitom aby si padesátník udržel zaměstnání, by si měl podle ní permanentně zvyšovat kvalifikaci. Vysoká je i intenzita práce, která podstatně ubírá volný čas. Když tzv. sendvičová generace potřebuje nejvíc peněz, je ale současně právě z důvodů věku nejohroženější skupinou na trhu práce. „Při ztrátě zaměstnání totiž jinou, přinejmenším stejně placenou práci shání jen těžce,“ konstatovala Hronová.

Navíc podle odborníků na rodinnou problematiku tato generace ještě nechce rezignovat na vlastní život, nechce mít při práci jen starost o děti a rodiče jako své hlavní poslání.

Skoro polovina lidí při nemoci nebo úrazu svých blízkých ale změnila pohled na život a začala si víc vážit obyčejných věcí. Na 30 procent lidí kvůli tomu dokonce muselo změnit životní plány. U patnácti procent lidí se kvůli náhlé nemohoucnosti jejich blízkých zhoršily vztahy v rodině. Ale 57 procent rodin se při péči o důstojné stáří seniorů naopak semklo.