Detoxikační centrum Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského založily v roce 2004 řádové sestry boromejky. Svou lůžkovou částí, tedy detoxikačním pobytem, jehož cílem je zbavit organismus dětí drog, je u nás jediné. Ale i v zahraničí vážené, vždyť nyní vytvořili jakousi jeho kopii v Drážďanech. Léčebny chybí v celé Evropě.

Za dlouhé roky tu už zažili sestry, lékaři, psychologové a sociální pracovníci ledacos. „Nejmladší pacient, kterého jsme u nás měli v péči, byl šestiletý chlapec závislý na heroinu. To bylo opravdu strašné. Byl z romské rodiny, která distribuovala drogy a užívala je i nitrožilně. A aby to malému nebylo líto, píchali mu taky. Těžko říct, jak dlouho. K nám se dostal, když u nich zasáhly sociální pracovnice, odebraly ho z rodiny a on začal mít abstinenční příznaky. Ale už bylo pozdě. Nepřežil,“ vzpomíná na jeden z nejhorších případů primář centra Marian Koranda.

I první dávku si klidně píchnou

Na začátku si mysleli, že budou léčit děti, které experimentují s drogami. K jejich překvapení jejich dveře otevírali šestnáctiletí, zcela závislí.

„Pětadevadesát procent všech závislostí vzniká v dětství. Nejčastější první kontakt s drogou mají děti ve dvanácti třinácti letech. Když se k nám dostanou v patnácti, už jsou na drogách zcela závislí,“ varuje Koranda.

Podle posledního průzkumu mezi šestnáctiletými jich téměř dvě třetiny pravidelně pijí alkohol, tedy týdně více než dva drinky, 26 procent je kuřáků a 18,5 procenta pravidelně užívá nelegální drogy. Změny dějící se na ulici už se promítly i do práce řádových sester a lékařů v detoxikačním centru.

„Snižuje se věk dětí, které přijímáme do péče jako závislé. Mnohem více než dřív si píchají drogu do žil. Děti už se nebojí jehel, HIV nebo žloutenky. Klidně si nechají aplikovat nitrožilně první dávku. I v nízkém věku mají vybudovanou těžkou závislost,“ říká Koranda.

„A jsou sexuálně velmi aktivní. Už v patnácti mají za sebou deset i dvanáct sexuálních partnerů. Přitom každé páté takové dítě má žloutenku typu C. To je časovaná bomba,“ řekl primář centra.

Blížících se vánočních svátků se personál oddělení se čtrnácti lůžky zase tolik neobává. Děti o Vánocích netrpí depresemi jako dospělí. Naopak, dostávají v tomto období volnost, která si ale hned nato vybere svou daň.

„Největší příliv pacientů máme po Vánocích v lednu a po prázdninách. Vychází to od rodičů. Nechtějí o svátcích nic řešit. Dají dětem volnost, odbrzdí je. Jenomže potom v lednu a v září, říjnu jsou děti jako utržené ze řetězu pořád a už se na to přijde, například ve škole. A musí se to začít řešit. Tato období pro nás znamenají, dokonce bych řekl, až dvojnásobný nárůst pacientů,“ řekl Právu Koranda.

Pacienty ze tří čtvrtin dívky

Úspěšnost léčby, trvající týden až tři, má dětské zařízení vyšší než ta pro dospělé. Všechno tkví v následné péči. Děti po prvotním detoxu a motivační terapii potřebují alespoň ambulantní léčbu, nebo ideálně komunitní – v zařízení, kde mohou delší dobu zůstat. Místa se však shání obtížně.

„Přesto se můžeme chlubit až 84procentní úspěšností léčby, tedy dokončení detoxu a zařazení do následné léčby. Je to opravdu hodně, vezmete-li v potaz, že k nám děti opravdu dobrovolně nenastupují. Buď je přivedou rodiče, nebo kurátor či soudní vykonavatel,“ popsal primář příjem na jakési dětské záchytce.

Na lůžkovou část se nejčastěji dostanou děti se závislostí na pervitinu. Překvapivě pacienty tvoří ze tří čtvrtin dívky.

„Často udržují vztah s dealerem, který jim drogy dává. Takže je mají třeba první půlrok zadarmo. To nižší procento chlapců se k tvrdším drogám samo propracovává přes marihuanu,“ dodal Koranda.