V ambulancích se s poruchou příjmu potravy loni léčilo 3561 pacientů, z toho bylo 88 procent žen. Pacienti, kteří byli léčeni s touto diagnózou v daném roce poprvé v životě, tvořili téměř 35 procent. Téměř 37 procent pacientů bylo mladších dvaceti let. Mentální bulimie se nejčastěji vyskytuje u studentek středních a vysokých škol, uvádí ÚZIS.

Dnes osmnáctiletá slečna N. si začala svůj diář o anorexii psát před dvěma lety. Popisuje, jak ještě v patnácti žila normálně, jedla podle chuti, někdy i vyloženě nezdravě. O něco přibrala. Ale chtěla být modelkou.

„Začala jsem se vyhýbat tukům a cukrům jako čert kříži. Všichni mi po čase říkali, kolik jsem zhubla a jestli nemám problémy s anorexií. Pak jsem
si začala zapisovat do kalorických tabulek opravdu konkrétní čísla a to mě uvedlo do pekla, ve kterém jsem teď,“ vzpomíná slečna N.

Přiznává, že jí lezou ven kosti. „Jídlo mě začalo ovládat a mám výčitky i z jednoho jablka. Ale to důležité je, že jsem si uvědomila, že tohle opravdu není normální a že se potřebuji vyléčit. Padají mi vlasy. Kůži mám sušší než dříve. Jsem neustále unavená, bez života a posedlá tím, co sním,“ popisuje.

V Praze je nejvíce případů

Nejvíce pacientů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel daného kraje bylo léčeno ve zdravotnických zařízeních na území Prahy (108,9 pacienta na 100 tisíc obyvatel), a to 3,2krát více, než byl celorepublikový průměr. Průměrná ošetřovací doba se pohybovala mezi 36 až 42 dny.

Poruchy příjmu potravy tvoří podle ÚZIS okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem.

U těchto onemocnění jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla.

Jde o psychická onemocnění, což znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není od určitého stadia nemocný člověk schopen ovládat, a tedy se i sám bez pomoci druhých nemoci zbavit.