Původním cílem bylo dostat se do 2. kola voleb. Teď jste pohořel. Cítíte zklamání?

Absolutně ne. Kandidoval jsem jako outsider, kandidoval jsem ve čtvrti, kde pravice je naprosto dominantní a věděl jsem, že je protikandidát TOP 09 Jiří Růžička mnohem silnější než já. Vždycky jsem svou kandidaturu interpretoval jako symbolickou.

Výsledek senátních voleb - č. 25 - Praha 6

Výsledek senátních voleb - č. 25 - Praha 6

FOTO: Novinky.cz s použitím ČTK

Ve čtvrti, kde se soc. dem. a zelení opravdu nemají rádi, jsem kandidoval jako koaliční kandidát. Trošku jsme zvýšili voličskou základnu. Ne příliš. Našim cílem bylo dosáhnout na 30 procent, o dvě procenta nám cíl unikl. Ale pokud se levicový kandidát dostane do druhého kola v Praze 6, tak je to jednoznačně historický úspěch.

Chtěl jste vůbec vstoupit do politiky?

Upřímně ne. Věděl jsem, že vyhrát nemůžu. Měl jsem v minulosti spoustu nabídek kandidovat, ale ne v pozici outsidera, ale pravděpodobného vítěze. Ale to jsem skutečně nechtěl. Tuto roli jsem přijal, protože její symbolický obsah mě velmi lákal. Byl to můj starý sen propojit liberální demokracii a zelené kauzy a trošku jsem si ho realizoval.

Šel byste do toho někdy zas?

Druhá věc je, že nejsem zvyklý říkat lidem věci, které se jim líbí. Vždycky když jsem něco říkal, tak to bylo kontroverzní a já se z toho radoval. Kontroverze je jádrem všeho. A najednou musím říkat lidem, co se jim líbí?

Filosof Václav Bělohradský

Filosof Václav Bělohradský

FOTO: Jiří Mach, Právo

To se mi nepovedlo, příkladem je moje vstřícnost k uprchlíkům. I když (František) Stárek (kandidát ODS, pozn. red.) se svou protiuprchlickou kampaní v Praze 6 neuspěl. Ale byly další věci, kterými jsem asi u významné části elektorátu nezabodoval.

Takže vám šlo o to, aby zelení a ČSSD našli v Praze 6 společnou řeč?

Lidé, kteří spolupracovali v mém volebním štábu, se naučili spolupracovat jeden s druhým a jsem si jistý, že to zanechá nějaké stopy a bude možné v nich pokračovat. Je to základ budoucí spolupráce a budoucího porozumění. Na národní úrovni to moc nefunguje, jak vidíme. Koalice ČSSD a zelených nezískala jediný mandát, zatímco KDU-ČSL se zelenými byla nejúspěšnější.

O čem to svědčí?

Že ČSSD je v zásadní krizi.

Ale v Praze 6 dokázalo toto spojení prorazit. Není právě koalice se zelenými vhodnou cestou pro sněmovní volby?

Záleží na tom, jak si ČSSD krizi interpretuje. Porážka Škromacha, Mládka interpretuji tak, že je tady poptávka po nové tváři soc. dem. Je to příliš archaická strana, příliš se obrací k seniorům, nespokojeným, neúspěšným.

S tím je třeba skoncovat a být jako všude na západě stranou pokrokových městských liberálů. Je třeba opustit tradiční elektorát. O to se teď bude hrát. ČSSD by měla hájit integraci, inkluzi, Evropu, otevřenost, zkrátka sociálně demokratické hodnoty.

Takže by se měly kandidátky ČSSD otevřít tak, aby se na ně dostávaly osobnosti, jako třeba vy? Docela to zafungovalo.

Zafungovalo to velmi omezeně. Ale protikandidát byl výjimečně silný. Ředitel gymnázia, které je chloubou Prahy 6, se nedal porazit. Ředitelem je už 25 let, vychoval generace, tisíce lidí, kteří vzpomínají rádi na to gymnázium. Má nesporné zásluhy.

Jakou zkušenost jste si z kampaně odnesl?

Především jsem pochopil, do jaké míry existuje rozkol mezi občanskou společností a politickým systémem. Že něco takového je, jsme věděli vždycky. Politici se dívají na občanskou společnost jako na vetřelce, který strká nos do věcí, do kterých mu nic není. A občanská společnost vidí v politickém systému predátora.

Ale že je rozkol tak veliký, jsem pochopil až v této kampani. Až když jsem na vlastní kůži okusil tu cizost politického systému a občanské společnosti, tak jsem pochopil, jak tragická dimenze našich dějin je tento rozkol.