Hlavní obsah

Právník zachránil školu. Dostal za to čestné občanství

Právo, Michael Polák

Jiní už nevěřili, že se to podaří. On trpělivě připravoval a psal petice, výzvy a dopisy politikům na všech úrovních. Antonín Kousal, čtyřiašedesátiletý právník z Říčan u Prahy, se mimořádným způsobem zasloužil o zachování nejstarší sklářské školy na světě, Střední umělecko-průmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově na Českolipsku.

Foto: Michael Polák, Právo

Antonín Kousal

Článek

Škola, která dnes zažívá velký rozmach, v sobotu oslavila 160. výročí existence, a pražský právník při té příležitosti dostal ocenění, čestné občanství Kamenického Šenova.

Sklo je celoživotní láska

Mohl sedět doma a volný čas věnovat rodině. Místo toho vymýšlel, jak udržet při životě školu pro umělecké skláře.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Brusírna ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Dílna výroby lustrů ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

„Sklo je mojí celoživotní láskou. Znám z této oblasti mnoho lidí a od nich jsem se před šesti lety dozvěděl, že mocný Liberecký kraj chce školu neuváženě zrušit, sloučit ji se školou v Novém Boru. S malou skupinkou dalších nadšenců jsme se s tím nechtěli smířit,“ vzpomíná na začátky své „záchranářské“ práce Kousal.

S přáteli založil Iniciativu za zachování a rozvoj sklářské školy a jejím jménem se obracel na představitele státu, sepisoval různá provolání a prohlášení.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Ateliér kresby ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

„Podávali jsme i žaloby a trestní oznámení. Každý způsob byl dobrý. Obraceli jsme se na Nejvyšší státní zastupitelství, ombudsmana, a dokonce i na orgány Evropské unie,“ vzpomíná Kousal, který vše zaštiťoval po stránce právní i formální.

„Boj trval pět roků a byla to skutečně každodenní snaha zvrátit negativní stav. To se nám nakonec podařilo.“

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Ateliéry ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

O Kousalově úloze při záchraně školy vědělo jen několik zasvěcených. „Bez jeho pomoci by dnes přitom škola už patrně neexistovala. Nad její záchranou strávil stovky hodin a nikdy za to nic nechtěl,“ říká o Kousalovi jeho přítel Josef Starosta z Nového Boru. Ani právníkova rodina se jeho aktivitám kvůli lásce ke sklu kdesi na severu Čech nedivila.

Reklama

Výběr článků

Načítám