Ačkoli počet vloupání během předchozího roku klesl, pořád se jedná o tisíce. Podle policejních statistik se v loňském roce zloději vloupali do více než tří tisíc bytů a tří tisíc sedmi set rodinných domků. Počty samozřejmě neuvádějí případy, kdy oloupený případ nenahlásí.

Podobně situaci řešil Jarda (27). Před časem bydlel v bytě v pražských Nuslích, kde byl občas problém s bezpečností. Na chodbě domu někdy potkával uživatele drog, přesto ho nenapadlo, že se jednou probudí a do jeho ložnice bude zrovna nakukovat zloděj.

„Já jsem v polospánku viděl, jak se mi otevírají dveře do ložnice a ve dveřích stál chlap,“ popsal své setkání se zlodějem Právu Jarda. Muž se tehdy snažil situaci omluvit slovy, že viděl otevřené dveře, a tak se šel podívat dovnitř, jestli se nestalo něco strašného.

„Pak mi řekl, že vidí, že všechno je v pořádku, tak abych spal dál,“ uzavřel své setkání se zlodějem Jarda, který poté skutečně usnul a myslel si, že se mu to zdálo. Ráno ovšem zjistil, že v jeho bytě pár věcí chybí. Lupič mu ukradl toustovač, modem na internet a dalších pár drobností. Škoda byla nižší než tři tisíce, tak Jarda ani nevolal policii.

Okradl ho znovu

To se mu ale vymstilo. Když později odjel na víkend, navštívil jeho domácnost zase zloděj a tentokrát ukradl všechny elektrospotřebiče i tahací harmoniku. Škoda se vyšplhala na sto tisíc korun.

Tehdy policii zavolal, ale z postupu jejich šetření byl maličko rozpačitý. „Přijela policie, vzali otisky a řekli mi, že mohou vzít otisky jenom z lesklých míst, protože na tmavá místa potřebují speciální prášek, který neměli. Za měsíc přišel protokol o odložení,“ shrnul své setkání s policií Jarda, který se následně přestěhoval do bezpečnější čtvrti.

Odpověděli na pozdrav

Nevhodná lokalita se stala osudnou i Nikole (30). V roce 2012 bydlela v centru Prahy v přízemním bytě. Jednou se o půl osmé ráno probudila a viděla v bytě dva cizí muže.

„Mně to v danou chvíli nedošlo, protože jsem neviděla, že si tam berou počítače, a myslela jsem, že to jsou dělníci, kteří nám tam jdou dodělat nějakou rekonstrukci. Jak jsem byla rozespalá, tak jsem je ještě pozdravila,“ popsala své setkání se zloději Nikola.

Muži jí odpověděli automaticky na pozdrav, pak ztuhli a rychle byt opustili. Nikola si celou záležitost uvědomila, až když muži byli pryč a ona zjistila, že společně s nimi zmizely i notebooky jejích spolubydlících. Chmatáci toho naštěstí moc odnést nestihli, takže způsobili škodu zhruba za dvacet tisíc korun.

Policie je ale nikdy nevypátrala. Nikola si totiž jejich podobu nemohla vybavit, protože oba měli kšiltovky naražené do čela.

Někdy to humorné není

Jarda i Nikola měli vlastně štěstí, že si během návštěvy zloděje neuvědomili, že jsou právě okrádáni.

Soudní znalec a psycholog Jiří Jelen doporučuje, aby ženy, které načapají u sebe doma zloděje, začaly křičet, muži by případně k tomu měli vzít něco pořádného do ruky. Fyzickému útoku by se ale měli vyhnout, protože nikdy nevědí, jak dotyčný zareaguje.

„V žádném případě nedávat tomu zloději nebo útočníkovi najevo, že jste s jeho přítomností v bytě smířeni,“ dodal Jelen.

Příběhy, které Právo uveřejnilo, jsou spíše komické. Škoda způsobená nenechavci nebyla nijak vysoká a zloději nikoho nenapadli. Oba vyzpovídaní navíc celou věc brali s humorem.

Vždycky to tak veselé ovšem není. Marka (42) navštívil v jeho domě zloděj, když tam spolu s ním spala i celá jeho rodina.

Chmaták samozřejmě ukradl, co mohl, a navíc po sobě nechal exkrement v chodbě. Marka ale ještě dlouhou dobu poté děsila představa, že by se některé z jeho dětí vzbudilo a lupiče při činu přistihlo. Také nevěděl, jak by jim vysvětloval, proč cizí pán zrovna kálí v chodbě.