Popíchl je k tomu mimo jiné nový občanský zákoník umožňující získat na druhém odškodění, aniž to je nějak zákonem ohraničeno. U konkrétních žalob pak záleží na soudech.

„Žalob o náhradu škody za zranění při sportu za poslední dva roky výrazně přibylo. Připadá mi, že lidé se u nás mění, že jim nejde ani tak o sport, ale když se něco stane, tak hned přemýšlejí, jak z toho druhého ještě něco vyždímat. Vždyť fotbal je kontaktní hra, tak musí počítat se zraněními,“ uvedla soudkyně Hana Tichá na konferenci o právu a sportu v rámci rozsáhlého odborného fóra Pražský právnický podzim, kterého se průběžně účastní stovky advokátů, soudců a profesních organizací.

Hrát a myslet na riziko žalob?

Jako příklad uvedla žalobu na odškodnění za zlomeninu, ke které došlo v důsledku toho, že žalovaný při fotbalovém utkání mezi dvěma vesnicemi provedl tzv. skluz.
„Sice fotbal nehraju, ale nastudovala jsem si to. Jedná se o poměrně častou situaci.

Tohle byl zápas ve stylu Horní proti Dolní, žádná první liga. Divím se, že poškozený žalobu vůbec podal. Má na to právo, ale tohle byla zkrátka běžná situace, která k fotbalu patří. Jenže lidé se hned žalují,“ konstatovala Tichá.

Potvrdili to i další soudci. Pokud budou soudy muset příliš vstupovat i do okresních přeborů, fotbal přestane být fotbalem.

„Nechtěl bych se dočkat toho, že soudy budou rozhodovat o výsledku fotbalového zápasu,“ přisadil si soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček.

Snahy vytřískat z protihráče tučné odškodění jen kvůli zranění z běžného faulu i v rámci vyšší ligy letos přibrzdil Nejvyšší soud, když v jedné z vleklých žalob rozhodl, že fotbalista není odpovědný za zlomeniny holeně a stehna protihráče, poté co ho fauloval, a tudíž mu nemá žádné odškodné hradit. Šlo ovšem o střet ve hře, nikoliv o bitku po odpískání.

Úmysl zranit druhého při hře se ale obtížně prokazujesoudce Ferdinand Wulkan

Podle soudce městského soudu Libora Vávry novodobí gladiátoři, tedy profesionální sportovci, potřebují mít možnost právní ochrany i u soudu, tedy nejen v rámci svazových procesů. Třeba když jde o jejich vyloučení ze svazu, protože to na ně má značné existenční dopady.

Svazy k danému sportu mají totiž mnohdy monopolní postavení, přičemž na vrcholové úrovni je už sport průmyslovým odvětvím, kde jde o hodně peněz.

„Něco jiného je to ale u sportovců tzv. na žízeň, kdy si zahrají a jdou na pivo,“ dodal Vávra s tím, že je už neúnosné, jak na sebe lidé i kvůli běžným situacím, včetně těch, které se přihodí při hře, podávají trestní oznámení.

„A to nejen ve sportu, ale i v sousedských a rodinných rozporech, které se mají vyřešit jinde než na policii a u soudu,“ dodal právník a šéfredaktor časopisu Soudce Karel Havlíček.

Dřevní liga stylem sejmout a vyřadit

Na druhou stranu úmyslná a přehnaná surovost i v nižších soutěžích se už stává součástí taktiky, jak se prosadit v žebříčku výše, i když mužstvo na to herně nestačí.

„Syn hraje fotbal odmalička. Je dobrý a dává tomu vše. Musel jsem ho ale z jedné dorostenecké ligy stáhnout. Trenéři tam vyloženě před zápasem kluky navádějí, jakého hráče mají ze strany soupeře stůj co stůj sejmout, aby tak druhý mančaft oslabili o herně silné osobnosti. To je dřevní liga, ne normální fotbal,“ popsal Právu situaci pětačtyřicetiletý Petr H. z pražských Horních Počernic.

„Úmysl zranit druhého při hře se ale obtížně prokazuje,“ připomněl soudce Krajského soudu v Praze a nadšený fotbalista Ferdinand Wulkan. V některých případech je však úmysl ublížit už do očí bijící.

Sváček připomněl případ hokejisty, jenž druhému vyrazil polovinu zubů, a jak konstatoval krajský soud, nikoliv v zápalu hry v rámci faulu, ale zcela vědomě poškozeného řezal hokejkou tak, že mu vyrazil zuby a způsobil vážná zranění. Hokejový svaz agresora doživotně ze soutěží distancoval a u soudu dostal podmínku.