Článek
Přitom podle nařízení Evropské komise by měla být migrační úspěšnost úhořů alespoň 40 procent v každém členském státě tak, aby do budoucna nedošlo k vyhynutí jejich populace, která je momentálně na jednom procentu ve srovnání s počty v osmdesátých a devadesátých letech.
Odborníci z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v Praze sledovali migrační pouť úhořů v průběhu let 2012 a 2014. „Očipovali jsme desítky dospělých ryb, u kterých byl předpoklad, že brzy půjdou do tahu. Takto označené jsme je vypustili na horních tocích řek v povodí Labe a Odry,“ uvedla členka výzkumného týmu Tereza Barteková.
Vysílačky v břiše
Úhoře hlídala deset centimetrů dlouhá vysílačka zašitá v dutině břišní. Vědci je pomocí radiové telemetrie sledovali během migrace až na hranici ČR.
„Zjištěné údaje demonstrují velmi znepokojivý stav průchodnosti zejména biokoridoru Labe, kde migrační úspěšnost úhoře nepřekročila 12,5 procenta. Vysvětlením jsou rozsáhlé hydroenergetické projekty bez dostatečných bezpečnostních prvků, které tak pro úhoře představují významný faktor mortality,“ upozornila Barteková.
Česko se tak zcela jistě nevyhne povinnosti zjednat nápravu. Odborníci už na opatření ke zlepšení ochrany ryb během migrace pracují. „Úhoři táhnou ze stejné lokality vždy najednou, je to hlavně na podzim, v noci za tmy, když více naprší a zvedne se proud. Problém je, že jdou s největším proudem, a ten je logicky v náhonech do turbín,“ vysvětlila Barteková.
Zákaz nočního provozu nebo bublinové clony
Podle ní by mohla zafungovat dvě řešení. „Buď stát přijme legislativu, podle které bude platit zákaz nočního provozu vodních elektráren v průběhu jednoho či dvou podzimních měsíců. Anebo pak je tady možnost instalovat před náhony do turbín různé rušivé elementy jako bublinové či elektromagnetické clony tak, aby úhoře odpudily a nasměrovaly je přes rybí přechod,“ doplnila Barteková.
Zajímavé jsou také údaje o rychlosti pohybu úhořů během tahu. „Plavou až šest kilometrů za hodinu, což například z lokality v Žatci až na státní hranici ve Hřensku představovalo třináctihodinové cestování,“ uzavřela Barteková.
Úhoř žije ve sladkých vodách, ale rozmnožuje se v Sargasovém moři nedaleko břehů severní Ameriky. Pod dovršení pohlavní zralosti, tedy asi ve 13 roku života, se vydává z řek na téměř 7000 kilometrů dlouhou pouť do své domoviny, kde po vytření hyne. Vylíhnutý plůdek pak čtyři roky putuje Golfským proudem zpět k pobřeží Evropy, kde se vrací zpět do řek.