Kluci a holky se srotili před počítačovou učebnou a zvědavě nahlíželi na vojáky, kteří si připravovali protichemické obleky, masky a další pomůcky vojenských chemiků a záchranářů. A čekali, že se něco dozvědí o Afghánistánu od pravého veterána nebo že si odnesou nějaký dárek od ministerstva obrany – buzolu, baterku či puzzle s obrněncem z první světové války.

Instruktoři z ministerstva obrany si děti rozdělili na dvě poloviny. První čekala teorie a záplava otázek a druhé praktické dovednosti. „Kdo je vrchní velitel armády?“ zeptal se žáků Radek Zíta. Nic. „Kdo je v republice nejvýš postavený,“ pomáhal nesmělým dětem. Po chvíli si přece jen někdo vzpomněl na prezidenta a zavolal: „Zeman!“

Obrana nestíhá požadavky škol

U ministra obrany to nebylo lepší. Zafungovala až nápověda, že Martin Stropnický je také známý herec. Jinak varnsdorfské děti správně řekly, že NATO bylo založeno v roce 1949, ČR do něj vstoupila v roce 1999. Věděly, že armáda se skládá z pozemních a vzdušných sil. Tápaly u sil podpory. Jeden z chlapců rozesmál přítomné vojáky odpovědí, že jde o vojáky, kteří chodí pěšky. Nakonec společnými silami došly k tomu, že jde o zásobování.

Branná výchova se do škol vrátila zhruba před rokem a půl. Tehdy ministerstvo školství rozhodlo, aby školy párkrát do roka zařadily do výuky brannou výchovu a děti se tak něco dozvěděly o nebezpečném světě a o tom, jak se v případě ohrožení bránit. Ministerstvo obrany začalo organizovat kurzy pro školy a pro veřejnost, tzv. POKOS – příprava občanů k obraně státu.

Podle Daniely Hölzelové z ministerstva obrany je o akce mezi školami velký zájem, ale dokážou maximálně jednou v roce navštívit v každém kraji dvě školy. Nově chystají kurzy pro učitele, aby dokázali brannou výchovu kvalifikovaně vyučovat, a také „pochoďáky“ pro více škol v Bechyni a v Žatci.

„Tam si děti vyzkouší topografii, rozborku a sborku, nebo si i vystřelí na střelnici,“ dodala.

O zážitcích ve Varnsdorfu mluvil nadrotmistr Raničák, který strávil přes půl roku na malé základně v afghánském Uruzgánu. „Nejdůležitější při výjezdu mimo základnu je zbraň, munice, hodně vody a samozřejmě kamarád, který vás chrání a vy jeho,“ řekl žákům.

Tálibové jsou zkušení, chybí jim ale taktika

Přes dva měsíce musel bydlet s dalšími 30 kolegy v místnosti velikosti třídy. „Když jsem šel do služby, musel jsem překračovat spící vojáky. Bylo to hodně na psychiku, zvlášť když zavládla ponorka, nakonec stačilo, když soused otevřel kolu, a už jsem ho nesnášel.“

Na dotaz, proč si myslí, že jsou vojáci v Afghánistánu, děti bez zaváhání odpověděly, že kvůli útoku na dvojčata v New Yorku. Řeč přišla i na táliby. „Nepřátele musíme ctít, jsou to zkušení bojovníci, jediné, co jim chybí, je taktika. Tu kdyby měli, tak bychom měli s nimi větší problém,“ prozradil voják.

Děti hlavně zajímalo, jestli se dostali někdy do tuhého. Ale nadrotmistr je musel zklamat, protože naštěstí žádnou velkou přestřelku s táliby nezažil.

Vedle ve třídě zatím nadrotmistryně Dvořáková děti seznamovala s první pomocí a s tím, co si mají vzít, když dojde na evakuaci, a co dělat, když musí volat hasiče či doktory. K překvapení všech jeden z chlapců odpověděl na její záludnou otázku, jakých pět T je potřeba zajistit zraněnému: „Teplo, tekutiny, tišení bolesti, ticho a transport.“

Vrcholem bylo vystoupení vojáků z chemické jednotky. Na přetřes přišlo i v socialistickém školství známé IPCHO (individuální prostředky chemické ochrany) neboli tzv. atombordel. Stejně jako před třiceti lety tak i dnes je podle libereckých vojáků dobré v případě chemické havárie či útoku vzít na sebe pláštěnku, na ruce a nohy igelitové pytlíky, na oči lyžařské brýle a přes ústa mokrý šátek.

Chemici také povyprávěli o své nelehké práci, když musí např. osm hodin sbírat v neprodyšných oblecích s maskami na hlavách chemické vzorky. „Za tu dobu nemusíme jít na záchod, protože vše vypotíme, a pak z bot vylijeme tři deci potu,“ řekl rotmistr Petrák.

Největší veselí vyvolalo, když si mohli žáci sami vyzkoušet obleky i s maskami.

Ředitel varnsdorfské školy Václav Zemler byl spokojen. „Děti se dozvěděly něco o práci vojáků, o misích, a taky to může v dětech vzbudit zájem o práci vojáka,“ řekl Právu.

Mezi chlapci se jeden našel. „Už jsem rozhodnutý. Chodím na thajský box a tam jsem o práci v armádě mluvil s jedním vojákem,“ prozradil Právu Vítek. Jeho kamarádi ale o armádě nechtějí ani slyšet. „Strýc je v armádě, teď musel hlídat ten muničák ve Vrběticích, a po tom, co vyprávěl, bych do armády nešel ani za nic,“ poznamenal jeden z chlapců.

Varnsdorfská škola sama každý rok věnuje den či dva branné výchově. „Tak jako byla dřív branná výchova, dnes tomu říkáme výchova k mimořádným situacím,“ řekl Právu ředitel Zemler. Celá škola vyrazí na den do přírody a učitelé děti učí první pomoc nebo, jak rozdělat oheň.