Je půl sedmé ráno a Plzeň se pomalu probouzí ze tmy. Skupina městských strážníků startuje auta a vyráží do Borského parku. Na dobře skrytých místech, jen pár desítek metrů od frekventovaných cest, zde ve stanech žijí desítky lidí bez střechy nad hlavou.

Neutíká ani pět minut a strážníci přichází k prvnímu přístřešku. Za štěkotu policejního psa se směrem ke stanu linou slova jednoho z nich: „Budíček, vstávat!“. Objevuje se tvář klečícího muže v mikině a teplácích. Zvedá se, na nohou má pantofle a děravé sytě červené ponožky.

Z nouze ctnost

„Jste v rekreační oblasti, platí tu zákaz stanování,“ vysvětluje strážník bezdomovci a dodává, že se bude muset přestěhovat. „Byla to z nouze ctnost, nevěděl jsem, kam jít, ale mám tu uklizeno,“ odpovídá klidným tónem chlapík, který je na ulici půl roku.

„Zkuste to dát s pomocí úřadu do kupy. Pomohou vám začlenit se zpátky,“ nabádá ho muž v uniformě a ptá se, proč nepřespává v noclehárnách od charity. „To ne, nejsem rasista, ale mezi cikány nechci,“ má hned jasno bezdomovec. Nejdříve prý bydlel na ubytovně, pak u kamaráda v domě. „Barák mu ale vzali a já skončil tady. Pořád hledám práci, snahu mám,“ říká. Po chvíli si zapaluje cigaretu a míří k zrcadlu zavěšenému na stromě.

První z kontrolovaných bezdomovců v Borském parku. Na ulici žije půl roku.

První z kontrolovaných bezdomovců v Borském parku. Na ulici žije půl roku.

FOTO: Jan Švábek, Právo

O kousek dál se nachází další stan, v něm dva Slováci bez dokladů. Za dozoru strážníků si balí nezbytné věci a kvůli ověření totožnosti míří na policejní služebnu. Městští policisté se vzápětí přesouvají do městské části Doudlevce. Nad garážemi zde přežívá mladý pár se psem.

„Špatná doba, nezaměstnanost, nemám práci,“ odpovídá muž, který na ulici s přítelkyní žije dva roky. „Možnosti nocovat v teple jsou, ale my jsme zvyklí takhle, je to lepší,“ dodává.

Trestní rejstřík

V dřevěné chatce za bývalou jízdárnou na Borech už šest let nocuje dvojice mladých mužů. „Spokojený nejsme, ale systém je tak nastavenej, že to jinak nejde. Práci si najít nemůžu, protože mám špinavej trestní rejstřík. I na vytírání vagónů ho chtěj čistej,“ říká jeden z nich. „Možná záleží, čím jste si ho pošpinil,“ zní policejní reakce. „To je přece jedno,“ usekne muž.

Dvojice bezdomovců nocující za bývalou jízdárnou na Borech.

Dvojice bezdomovců nocující za bývalou jízdárnou na Borech.

FOTO: Jan Švábek, Právo

Hlídky se vrací do Borského parku. Mají informaci o dalším stanu. Od ostatních se liší tím, že v jeho okolí není jediný odpadek. Obývá ho další dvojice Slováků, kteří do Plzně přišli před více než deseti lety za prací. Společně žijí už devět let, žena loni čtyři měsíce pracovala.

„Do Plzně jsem přijel jako skladník do Panasonicu. Přivezli nás celý autobus, dali nám ubytovnu. Teď už ale moc agentur ubytovny nedává,“ říká bezdomovec a klepe se zimou. Noclehárnu on i jeho družka odmítají. „Pustí nás tam, ale lidi jsou tam hrozní. Bála bych se, že chytíme nějakou nemoc. Radši jsme venku, ale chodíme se tam mýt a prát si oblečení. V neděli nám dávají teplé polévky,“ vysvětluje žena s tím, že nějaká práce už se rýsuje.

Sociální pracovnice všem lidem bez domova předaly kontakt s informacemi a pozvaly je na obvod, kde s nimi mohou dále pracovat na jejich znovu začlenění do společnosti. „Ti, kteří práci chtějí, tak na naše oslovení reagují, samozřejmě to ale není každý,“ sdělila referentka sociálních věcí na třetím městském obvodu Jana Komancová.

Podle loňského průzkumu, který prováděli sociologové ze Západočeské univerzity, v Plzni v roce 2014 žilo 241 lidí bez střechy nad hlavou. V roce 2009 jich bylo výrazně méně: 172.